Lékaři „veleslavné university pražské”, kteří ji roku 1677 prozkoumali, měli jasno. „Neporušenost považujeme jednohlasně za všechny přirozené síly přesahující,” napsali. „Viděli jsme ji sedící, s údy ohebnými, obklopenou jasmínovou vůní.” O 326 let později ji přesně takto našli i profesoři 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v čele s renomovaným antropologem Emanuelem Vlčkem.
„Bylo to pozoruhodné,” zkonstatovali a rozhodli se, že se nespokojí se závěrem svých kolegů, ale pokusí se pomocí vědy vysvětlit, co nebo kdo podpořil mumifikaci jeptiščina těla. To se jim podařilo. Zároveň však vyvstaly nové otázky, na nichž dodnes nemá nikdo odpověď.
Matka Elekta
Marie Elekta od Ježíše, jak zní její oficiální titul, byla řeholnice tělem a duší. Šla tam, kam ji povinnosti zavolaly. Zakládala kláštery a řídila je. Byla prý důsledná a přísná. Jejím vzorem byl samotný Kristus. A stejně jako on, i ona se rozhodla, že na sebe vezme hříchy jiných. Za poklesky, kterých se ostatních dopouštěli, se sebepoškozovala. Denně nosila žíněnou košili a z rukou, nohou nebo boků téměř nesundávala cilicium, řetízkový pás s tupými hroty, jenž trhá kůži na cáry.
I přestože byla své službě věrná a navenek působila klidně, svým zpovědníkům se přiznávala, že se cítí opuštěná, má sebevražedné myšlenky a někdy také obscénní představy. Trpěla migrénami a prochlazením, jež podporovala střídmost v jídle i dlouhodobé půsty. Právě ty s největší pravděpodobností vyvolaly chronické onemocnění jater a její smrt.
Zemřela ve věku 58 let, kdy se její již zhuntované tělo nedokázalo vypořádat se zápalem plic. Na kůži měla vředy a otevřené rány, břicho měla zaplněné vodou. I v posledních chvílích tak musela neskutečně trpět. Jak ukazují zápisy z kronik, klid nezažila ani po smrti. 14. ledna 1663 byla, v důsledku nadměrné velikosti, násilím vtěsnána do rakve, která se nedala pořádně utěsnit. Problém hlásili i zedníci u hrobky. Kvůli velkému mrazu museli maltu ředit horkou vodou. Ta však zatékala přímo k matce představené jako do vany.
Zázračná mumie
Po třech letech od pohřbu se sestry rozhodly, že Elektu exhumují. To, co spatřily, je šokovalo. Jeptiška plavala ve shnilé vodě. Její ostatky však byly neporušené, jako by vzdorovaly zákonům přírody. Přivolání profesoři Karlo-Ferdinandovy univerzity potvrdili, že její údy byly ohebné a kůže měkká a pružná. Poté, co byly očištěné pomocí bylinných olejů, přemístili je na půdu kláštera, kde čtyři roky vysychaly.
Právě tyto postupy pomohly k tomu, že se tělo matky představené mumifikovalo. „Procesy mají vědecké vysvětlení,” napsal Emanuel Vlček. „Problémem však je, že proběhly až poté, co mrtvola ležela tři roky v zatopeném hrobě.” Zároveň nedošlo k některým známým krokům, jako zmydlení ponořených tkání. Kůže je naopak pergamenovitá a připomíná stav ledovcového muže Ötziho.
Záhadou také je, že mumie Marie Elekty sedí bez opory a stále má pohyblivé ramenní, loketní a kolenní klouby. Zdravý a bez kazů je též kompletně zachovalý chrup. Je asketická jeptiška důkazem o zázraku nebo hříčkou přírody?
Zdroje: www.vesmir.cz, www.novinky.cz, www.cs.wikipedia.org
