Matt Louis Urbanowitz se narodil 25. srpna 1919 v Buffalu v New Yorku. Otce měl Poláka, matka pocházela z amerického městečka Depew. V roce 1941 vystudoval Univerzitu Cornell, v tomtéž období také narukoval do armády, aniž by tušil, že za pár měsíců se Spojené státy zapojí do druhé světové války.

Odolný hrdina

Jeho první misí mimo vlast se v listopadu 1942 stala invazní operace do severní Afriky. Tam se naplno projevilo jeho hrdinství, a přestože ho zasáhla střepina z německého granátu, nevzdal se, dokud úspěšně neodvrátili německý protiútok.

Při vylodění v Normandii v roce 1944 se chopil bazuky a společně se spolubojovníkem, který mu nesl munici, šel proti německé jednotce po zuby ozbrojené kulomety. Urbanovi se s velkou dávkou štěstí podařilo vyhnout smrtelným střelám a zničit nepřátele i s jejich tanky.

Z pobřeží si probojoval cestu do vnitrozemí k vesničce Orglandes, tam se ovšem nedokázal vyhnout střepině z protitankového kanonu. Urban překousl bolest v levé noze a vedl svou jednotku dál za vítězstvím, dokud mu osud druhého dne nezkřížil cestu dalším zraněním. Byl převezen do polní nemocnice a následně evakuován do Anglie, kde se měl zotavovat. Na lůžku setrval jen několik dní; dozvěděl se, že je na tom jeho jednotka špatně, a s novým týmem odešel zpět na frontu.

Své muže překvapil holí, o kterou se musel opírat, nijak mu ovšem nezabránila vzít do volné ruky kulomet a podat si útočící nacisty. Jeho muži se chopili příležitosti, vlezli do opuštěného tanku a zbytek přeživších rozprášili.

Fatální zranění

O pár dní později byl zasažen několika šrapnely do hrudi, jako štěstím žádný z nich nezasáhl srdce. Urban odmítl převoz do nemocnice, střepiny vytáhl s pomocí svých mužů, a pokračoval v řádění na Němcích.

Fatálním se mu stala Belgie. Dne 3. září 1944 se ocitli pod křížovou palbou a jedna z kulek ho trefila přímo do krku. Urban tentokrát lékařskou pomoc nemohl odmítnout a byl převezen do polní nemocnice. Těžké zranění hrtanu přežil, ale nenávratně přišel o svůj hlas.

Po dlouhé rekonvalescenci se Urbanovi zastesklo po zbrani, a zkusil se znovu přihlásit do aktivní služby. Ze zdravotních důvodů mu to nebylo dovoleno, mohl však zůstat se svou jednotkou, dokud nebyla poslána zpět do Anglie.

Za svou „nepřemožitelnost“ v bitvách si vysloužil kromě přezdívky Duch i mnoho ocenění, mimo jiné sedm purpurových srdcí a Medaili cti, udělenou v roce 1980. Matt Urban zemřel 4. března 1995 ve věku 75 let.