Pravděpodobně se jedná o jeden z nejbláznivějších vynálezů 19. století, který nás nechává stát s otevřenými ústy.

Podívejte se na obrázek zařízení, kde vidíme žáby uspořádané do obvodu. Tito obojživelníci jsou propojeni dráty a elektrodami, čímž vytvářejí jakousi neortodoxní "baterii". Už samotná představa, že se takto používají živé žáby, je dostatečně překvapivá. 

Jak je to se žábami a elektřinou?

Matteucciho žabí baterie je v oblasti vědeckých zvláštností pozoruhodným vynálezem, který zaujal vědce i nadšence. Carlo Matteucci, italský fyzik a fyziolog, navázal na základy položené Luigim Galvanim a jeho pokusy s žabími stehýnky a dosáhl významného pokroku v pochopení konceptu živočišné elektřiny. Matteucciho žabí baterie, známá také jako Matteucciho rezonátor, osvětluje tuto zajímavou kapitolu v dějinách vědy. Na zajímavé video se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Inspirovaný Galvaniho prací s žabími stehýnky navrhl Matteucci přístroj, který mu umožnil proniknout hlouběji do této záhadné oblasti. Galvani prováděl pokusy, aby pochopil vztah mezi elektřinou a pohybem svalů. Zjistil, že když jsou žabí nohy vystavené elektrickému proudu, škubou sebou a pohybují se. Toto pozorování ho přivedlo k myšlence, že v živých organismech existuje "živočišná elektřina".

Byl to však právě až Galvaniho synovec Giovanni Aldini, který tento koncept posunul na zcela novou úroveň vytvořením žabí baterie. Aldini se snažil demonstrovat potenciál živočišné elektřiny sestrojením bizarního přístroje zahrnujícího několik žab. Propojením žab do obvodu chtěl vytvořit proud, který by napájel různá elektrická zařízení.

Jak tyto snahy Matteucci rozvinul?

Žabí baterie, kterou Matteucci vytvořil, se skládala z řady žabích stehýnek, rozřezaných tak, aby se odhalily nervy a svaly, uspořádaných do obvodu. Tato žabí stehýnka byla propojená kovovými dráty a ponořená do vodivého roztoku, často solného. Matteucci se tímto uspořádáním snažil zkoumat přenos elektrických impulzů v živých tkáních.

Hlavní myšlenkou jeho žabí baterie bylo pozorovat a měřit elektrický potenciál generovaný žabími stehýnky při vystavení různým podnětům. Zjistil, že svaly při stimulaci elektrickým proudem nebo jinými vnějšími vlivy produkují elektrické signály. Tyto signály byly zesílené a měřené pomocí citlivých přístrojů, což Matteuccimu umožnilo studovat složité elektrické jevy probíhající v živé tkáni.

Jedním z významných přínosů Matteucciho experimentů byla demonstrace svalové kontrakce v důsledku elektrické stimulace. Tento objev otevřel cestu dalšímu výzkumu v oblasti elektrofyziologie, což vedlo k pokroku v našem chápání nervového systému a elektrických vlastností živých organismů.

Využití baterie bylo skoro nulové, ale inspirovalo

Ačkoli Matteucciho žabí baterie byla průlomovým nástrojem pro studium elektřiny u živočichů, její praktické využití zůstalo omezené. Přístroj sloužil především jako prostředek k pozorování a zkoumání elektrické povahy živých tkání. Přispěl k rozvíjejícímu se oboru elektrofyziologie a umožnil nahlédnout do mechanismů, které jsou základem svalové kontrakce a přenosu elektrických signálů v těle.

Matteucciho experimenty s žabí baterií položily základy pro budoucí objevy a pokroky ve studiu bioelektřiny. Jeho práce inspirovala pozdější badatele, včetně slavných osobností jako Emil du Bois-Reymond a Hermann von Helmholtz, k dalšímu zkoumání a odhalování složitostí elektrofyziologie.

Status žabí baterie jako nejbláznivějšího vynálezu 19. století potvrzuje i skutečnost, že 98 % lidí nemá tušení, co to je. Tato nejasnost a nepochopení jeho účelu odsunuly vynález spíše do kategorie historických podivností. 

 Zdroje: www.amusingplanet.com, www.wikipedia.org