Sniperské eso
Tak jako spousta budoucích sniperů, i rodák z Rakouska od mala chodil s rodiči na lov. O jeho budoucnosti tak rozhodla výjimečně dobrá muška a mnoho zvířecích trofejí.
Válka byla v plném proudu, nacisté už rok pustošili území Sovětského svazu a pro mladíka se armáda jevila jako perfektní místo k realizování jeho schopností. Když se přihlásil na střelecký výcvik,, bylo mu čerstvých šestnáct.
A jak se dalo očekávat, vykazoval obrovský talent. Po výcviku byl přiřazen jako svobodník do 3. horské divize, operující v Karpatech. K činnosti ostrostřelce používal pušky Karabiner 98k s 6x puškohledem a Gewehr 43 s ZF-4 (4x) puškohledem, s nimi si za svou krátkou, léč úspěšnou kariéru připsal všechna zabití.
345 mrtvých
Nebývalou přesnost využil nejen v Karpatech, ale i v Maďarsku a na Slovensku. Nepřátelé padali k zemi jako hrušky, Hetzenauer je dokázal sestřelit i ze vzdálenosti 1 100 metrů, což byl německý sniperský rekord.
V listopadu 1944 ho štěstěna – na okamžik – opustila. Hetzenauer utrpěl poranění hlavy z dělostřeleckého granátu a musel být stažen ze své pozice. Do bojů se vrátil posilněn svými nepřekonanými úspěchy, které nadchly i velitele jeho divize. Než byl v květnu 1945 zajat sovětskými vojsky, zabil 345 nepřátel, a posadil se na pomyslný odstřelovačský trůn wehrmachtu. O pět let později ho Sověti ze zajateckého tábora propustili.
Do armády se nevrátil. Rozhodl se pro poklidný život ve svém rodišti Brixen im Thale. Oženil se a založil rodinu. Svou minulost nechal za sebou a zdráhal se o ní mluvit. Hetzenauer zemřel 3. října 2004 v rodinném kruhu. O jeho životě vznikla kniha Nejlepší odstřelovač wehrmachtu Matthäus Hetzenauer.
