Rudyard Kipling se o Mauglím zmínil poprvé ve své Knize džunglí v roce 1894. Kniha se stala čtenou po celém světě a později byla dokonce základem pro natočení animovaných seriálů a malý chlapec z divočiny si získal srdce dětí na celém světě. Takže zatímco mnohé příběhy a na jejich základě napsané knihy jsou zapomenuty, Mauglí i díky jeho poslednímu zpracování „Mauglí - Legenda o džungli“ je stále snem mnoha dětí. Jenže reálný životní příběh Diny Sanichara už tak veselý a bezstarostný nebyl.
Bezstarostnost ve světě zvířat
I přesto, že jednotlivá filmová zpracování Kiplingovy knihy se mírně liší, zápletka a hlavní dějová linie je vždy stejná – popisuje život chlapce Mauglího (Bakera) od doby, kdy žil s lidmi jako běžné miminko - kojenec, do doby, kdy byl vychováván divokými zvířaty. Jeho odlišnost v džungli je téměř setřena, protože se přirozeně přizpůsobí životnímu stylu zvířat, vlastně se stane jedním z nich. Jako postupný vůdce bojuje s tigrem Shere Khanem, aby zachránil ostatní zvířata v „jeho“ džungli. Ale jak to bylo doopravdy?
Zajetí divokého chlapce
Skutečný Mauglí byl nalezen lovci hluboko v džungli, kdysi dávno v roce 1872. Skupina lovců stopovala divoká zvířata, ale čtení stop je v jednom okamžiku naprosto ohromilo – mezi vlčími stopami našli i naprosto jednoznačné stopy lidské. Ale ani ty nebyly jen tak: Smečka vlků pobíhajících lesem a jedna lidská postava je sledovala nejen na dvou nohách, ale také na dvou rukou!
Příběh Mauglího si v mnoha verzích získává srdce dětí po celém světě
To samozřejmě probudilo v lovcích zvědavost, takže se rozhodli za každou cenu chlapce chytit. Proto založili oheň u jeskyně, před níž viděli vlky naposledy. Kouř je samozřejmě z jeskyně vypudil, takže se museli dostat ven, kde je lovci pobili. A tam našli i pozdějšího Mauglího, tedy Dinu. Divokého chlapce.
Divoké děti neměly nikdy lehký osud, pokud se dostaly zpět k lidem. Stejně to bylo i s Dinem, jehož pohodový, či spíše jediný život, jaký znal, tímto skončil. Lovci jej zajali a přivedli do misionářského sirotčince, kde byl pokřtěn a dostal jméno Sanichar.
Obklopen lidmi, přesto sám
Kromě lidského těla neměl Dina Sanichar, žádné lidské vlastnosti. Očividně byl necivilizovaný, byl velmi neupravený a jedl stejně, jako jedí zvířata, což samozřejmě přišlo lidem nechutné. Nekomunikoval, vydával jen zvuky zvířat, nerad nosil oblečení, brousil si zuby ohlodáváním kostí a byl necitlivý na teplo a chlad.
Mauglí - hrdina Knihy džunglí byl inspirován skutečným příběhem
Dina musel zanechat svůj život v džungli daleko za sebou a musel začít bojovat ve svém novém životě. Něco se ale nikdy nezměnilo: Nikdy se nepokusil naučit mluvit lidskou řečí a vždy dával přednost komunikaci vydáváním zvířecích zvuků.
Přestože byl v práci profesionálních učitelů, kteří se ho pokoušeli naučit číst a psát, vše bylo marné. Zpočátku odmítal jíst vařené jídlo a konzumoval pouze syrové maso. Nebyl schopen najít žádné pouto k lidem. Nicméně si vybudoval přátelský vztah s jiným divokým dítětem, které bylo přineseno do sirotčince. Oba dva chlapci se o sebe navzájem starali a pomáhali si při zvládání nových životů. Přitom rádi trávili čas mezi a se zvířaty.
Úskalí lidské společnosti
I když Sanichar strávil mezi lidmi celá dvě desetiletí, nikdy se nenaučil správně oblékat. Nejvíce ze všeho nesnášel kalhoty. Naučil se sice chodit vzpřímeně, ale vždy se cítil pohodlněji, když se pohyboval po čtyřech. Nepřijal mnoho civilizovaných lidských vlastností, snad jen kromě sledování svého šálku a talíře. A naučil se kouřit, stal se dokonce vášnivým kuřákem. I proto možná v roce 1895 Dina zemřel na tuberkulózu.
Rudyard Kipling
Divoké děti
Britský spisovatel Rudyard Kipling žil mnoho let v Indii. Knihu džunglí napsal krátce po objevení Sanichara, i proto se věří, že Sanichar byl Kiplingovou inspirací.
V Indii se však objevilo mnoho obdobných případů divokých dětí. A téměř žádné z nich se nikdy plně neintegrovalo do společnosti. Když je lidé objevili, tyto divé děti ani nepřežily příliš dlouho. Po dobu, kterou strávily mezi lidmi, byly ve svém novém životě nešťastné. Právě jejich pocity byly často na vině toho, že se odmítaly naučit hlavní a základní lidské návyky.
Jejich příběhy, s Mauglím v čele, ukázaly, že přestože můžeme chlapce vyvést z lesa či džungle, nemůžeme les nebo džungli dostat z jeho srdce.
Dina Sanichar
Zdroje:
www.scientificmystery.com, www.onlymen.cz, www.biography.com
