Mocná královna Mávia naháněla strach starověkým mužským vládcům. Tedy alespoň v legendách, protože její život není potvrzen žádnými archeologickými důkazy. Úkol najít primární historické prameny o Mávii není snadný. Mnohé z nich se mísí s příběhy jiných panovníků, včetně legendárních úspěchů Zenobie z Palmýry. O Mávii tak existují různé teorie. I přesto je však - spolu se Zenobií - uznávána jako jedna z nejslavnějších starověkých arabských královen. V pouštích obývaných arabskými kmeny vládlo mnoho neznámých vůdců. Příběhy o těchto zapomenutých králích a královnách se ztratily mezi zrnky písku. Ale ne všechny.
Říkalo se, že Mávia jezdila na koni velmi dobře a byla pozoruhodnou bojovnicí. Bez milosti porazila nespočet nepřátel, kteří ji nerespektovali kvůli jejímu pohlaví. Mnozí mužští vládci ji nerespektovali a doufali, že na počátku její vlády snadno dobydou její země, ale časem se stala silou, s níž se v oblasti Středomoří muselo počítat.
Snaha o pokřesťanštění arabských kmenů
Příběh statečné Mávie se dochoval pouze v písních a ústním podání. I to ale stačilo k tomu, aby se badatelé pokusili zrekonstruovat pravděpodobnou verzi jejího životopisu. Protože většina obyvatel pouště byla negramotných, jejich příběhy nemohly být zaznamenány. Královna Mávia, jejíž arabské jméno bylo Mawiyya, byla mocnější než mnozí muži a byla inspirativní osobností pro starověké arabské ženy. Pravděpodobně byla dcerou Tanuchida, muže, který ztratil podporu svých arabských kmenů a odstěhoval se do severních částí Arabského poloostrova.
Mávia se provdala za al-Hawarího, krále kmene Tanuchů, který vládl v roce 375 n. l., a stala se jeho spoluvládkyní, protože její kmen požadoval povstání proti Římské říši. Po smrti al-Hawariho se ale římský císař Valens domníval, že dobýt a pokřesťanštit lid Máviina kmene bude snadný úkol. To se ale zmýlil.
Pouštní vládkyně
Královna Mávia v té době obývala Aleppo, ale rozhodla se z města odejít do pouště, kde si byla daleko jistější než její nepřítel. Někteří badatelé se domnívají, že v té době již mohla být křesťankou, ale neexistují pro to jasné důkazy. Jedna z legend totiž vypráví o setkání královny Mávie s pravoslavným mnichem, který s ní strávil nějaký čas a zřejmě ji obrátil na křesťanství. Římští autoři však tento příběh nepřijali a domnívají se, že vznikl daleko později, což dokládá, že Mávia byla pravděpodobně pohanskou královnou, jejíž život se odehrával převážně v pouštních píscích, na koních a na bitevních polích.
Na jeden z příběhů se podívejte zde:
Udatná bojovnice získala respekt
Většina badatelů se shoduje, že královna Mávia byla skutečnou osobou a silnou vládkyní arabského světa, která patřila k nejvlivnějším ženám v dávné historii těchto zemí. Přesto některé příběhy o ní znějí jako pověsti. Kromě bojů s Římskou říší Mávii proslavily také její jízdy ve Fénicii a Palestině. Zejména její jízda měla na bitevním poli děsivou sílu.
I když se nedochovaly žádné průkazné zdroje, například islámský učenec Irfan Šahíd se domnívá, že nápis z roku 425 n. l., nalezený poblíž Anasarthy v Sýrii, odkazuje na Máviin přínos místnímu křesťanství. Text chválí ženu jménem Mávie a uvádí, že pro svatého Tomáše postavila martyrium. Šahíd se domnívá, že načasování i pochvalný tón nápisu odpovídají královně bojovnici. Ani zde však neexistuje důkaz.
Na dokument o nejslavnějšách ženách - bojovnicích se podívejte zde:
Vědci analyzovali stovky textů, které by se jí mohly týkat, ale nejsou známy žádné vzácné artefakty, které by s touto tajemnou královnou souvisely. Předpokládá se však, že zemřela v Anasartě, východně od Aleppa, v roce 425 n. l.; přibližně sto let po smrti Zenobie Palmýrské, další velké ženské panovnice, která se stala legendou.
Zdroje:
www.ancient-origins.net, en.wikipedia.org/wiki/Mavia_(queen), www.worldhistory.org/Mavia
