Voda je pro přežití člověka nezbytná. Pokud je ale znečištěná, může šířit smrtelné choroby, jež mají potenciál vymýtit celé komunity. Starověké civilizace, včetně Řeků, Egypťanů a Římanů, ji proto různými způsoby filtrovali. Mayové netvořili výjimku.
Obyvatelé města Tikal, jehož historie sahá zhruba od roku 400 př. n. l. do roku 900 n. l., se ale nechtěli spoléhat pouze na usazení nečistot. Žili totiž v oblasti, která je dodnes vystavena extrémním suchům, prudkým cyklónům a sopečným událostem. Všechno toto podporovalo množení nebezpečných bakterií.
K čištění vody proto začali používat materiál, jenž je tak účinný, že je běžný i dnes. „Mayové vyvinuli tento filtrační systém téměř 2 000 let předtím, než se podobné technologie objevily v Evropě, což z něj činí jeden z nejstarších známých způsobů na úpravy vody na světě,” vysvětluje Kenneth Barnett Tankersley, docent antropologie a hlavní autor výzkumu.
Filtr starých Mayů
Důkazy o tomto filtračním systému vědci objevili v nádrži Corriental o objemu 58 000 000 litrů, důležitém zdroji pitné vody na území dnešní severní Guatemaly. Multidisciplinární tým antropologů, geografů a biologů z University of Cincinnati v něm identifikoval křemen a zeolit, krystalickou sloučeninu skládající se z křemíku a hliníku.
Tento typ sopečného materiálu má vynikající absorpční a iontoměničové vlastnosti. Ve své porézní struktuře dokáže zachytit těžké kovy, včetně rtuti, sloučeniny bohaté na dusík a škodlivé mikrobi. „Téměř vše, co pijeme, od balené vody po víno, je čištěno přes zeolitový filtr,” říká Tankersley.
O tom, jak filtrační systém vypadal, vědci zatím pouze spekulují. Předpokládají ale, že byl pravděpodobně uložen za suchou kamennou zídkou za přítokem do nádrže, přičemž zeolity a krystaly křemene velikosti pískových zrn byly zajištěny tkanou rohoží z rákosu nebo palmových vláken.
Možné schéma čištění vody v Tikalu.
Zdá se, že to fungovalo dokonale. Po ložiskách rtuti, pravděpodobně z kontaminace rumělkou, která byla dříve nalezena v jiných nádržích v Tikalu, v Corrientalu není ani stopa.
Antropologové navíc odhadují, že tato čistička mohla být postavena již před 2185 lety a mohla být v provozu více než tisíc let. Zeolit a křemen byl pravidelně doplňován. Těžen byl z hor, vzdálených asi 30 km od města.
Filtrační materiál
Zajímavostí je, že zdroj kamenů vědci našli nezávisle na objevu filtračního systému. „Zhruba před deseti lety jsme prováděli terénní práce v Guatemale, kdy jsme si z pramene prýštícího ze zvětralého vulkanického tufu plnili láhve pitnou vodou,” vzpomíná profesor geografie Nicholas Dunning, jenž ze skály odebral vzorky materiálu.
Ten později pomocí rentgenové difrakce a zrychlené hmotnostní spektrometrie porovnal s minerály z bývalé nádrže v Tikalu. Zjistil tak, že se shodují.
Odborníci zároveň odhadují, že podobně jako profesor Dunning, i staří Mayové si nejdříve čerpali vodu z potoků, až později zjistili, že konkrétní materiál je spojen s její čistotou. Začali ho tak těžit.
„Díky tomu, že žili v tropickém prostředí, museli být inovátoři,” vysvětluje Kenneth Barnett Tankersley. „V otázce hospodaření s vodou proto byli o tisíciletí napřed než ostatní civilizace."
Zdroje: www.chemistryworld.com, www.science.org, www.sciencealert.com, www.uc.edu, www.realclearscience.com
