Za výzkumem…
Mayové jsou pro badatele studnicí pro stále nová poznávání. Svou pozornost zaměřili v jednom ze svých posledních výzkumů na vodu v oblasti Tikal, dnes rozlehlých ruinách starověkého města Yax Mutal v národním parku na severu Guatemaly. Bylo, stejně jako další města říše, postavené na porézním vápenci, který během období sucha zadržoval jen málo vody. Kromě toho, jak se badatelé domnívají, dalším problémem proto pro Maye byla i kvalita vody, která byla kvůli podloží náchylná na sinice, mikroby a toxické látky.
V Tikalu bylo více než tři tisíce staveb a v době svého rozkvětu v něm žilo nejméně šedesát tisíc lidí. Předchozí výzkumy ukázaly, že měli ve městě deset nádrží. Elita brala vodu na pití a vaření z chrámové a palácové studny, která měla dle předchozích zjištění vysoký obsah rtuti, který pocházel z rumělky. Tu získávali z drceného cinabaritu (sulfidu rtuťnatého) a používali při pohřbech a na dekoraci stěn. Toxické látky byly i v dalších menších nádržích.
Bez vody se nedá žít
Vědcům ale bylo jasné, že Mayové museli mít nějaký prostředek, jak udržet vodu čistou. Během nového výzkumu zveřejněném v roce 2020 na Nature se američtí vědci proto zaměřili na tři největší tikalské nádrže. Soustředili se na písek, štěrk a další látky. Na dně jedné z nich – Corrintal našli, co hledali: hrubý křemenný písek a zeolit, přírodní sloučeninu křemíku a hliníku, který je složkou vulkanických tufů a sedimentů. Materiál, který nepocházel z místa a je jisté, že se tam neocitnul náhodou. Jak badatelé předpokládají, těžili ho v třicet kilometrů vzdálené lokalitě a dopravovali přes hornatý terén. Tyto složky se používají i v moderních filtrech vody.
Je tak zcela zřejmé, že Mayové v této oblasti používali neuvěřitelně účinný systém filtrace vody a v nádrži Corrintal vybudovali doslova technický zázrak – čističku vody. „Zajímavé je, že tento systém by byl účinný i dnes a Mayové ho objevili před více než 2 000 lety,“ říká hlavní autor studie Kenneth Barnett Tankersley, archeolog z University of Cincinnati.
Následující video ukazuje možné schéma mayské čističky vody:
Mayská čistička vody
Badatelé se domnívají, že vlastnosti krystalického křemene a zeolitu, který byl poprvé použitý pro čištění vody kolem počátku 20. století, vypozorovali v místě nálezu, kde byla voda průzračná a nejspíš i „chutná“. A tak si ten materiál „přenesli“. Badatelé předpokládají, že mayská čistička vody měla jakési usazovací jímky, jimiž voda protékala do nádrže. Pravděpodobně byly z nasucho naskládaných stěn z kamene, a krystalický křemenný písek a zeolity upevnili rohožemi z rákosu nebo pomocí palmových vláken. Toto „molekulární síto“ zachycovalo škodliviny jako mikroby, těžké kovy a sloučeniny dusíku.
Možné schéma čištění vody v Tikalu. Makrokrystalický křemenný písek a zeolitový filtrační systém umístěný těsně před vstupem do nádrže nebo v ní
Jak výzkumníci uvedli ve své studii, Mayové čističku vybudovali před 2 185 lety, tedy nedlouho poté, co začali tuto oblast obývat. Používali ji až do roku 1100, doby, kdy město opustili. „Zjevný zeolitový filtrační systém v nádrži Corriental v Tikalu je nejstarším známým příkladem čištění vody na západní polokouli a nejstarším známým použitím zeolitu k dekontaminaci pitné vody na světě,“ uvádí Tankersley. Vědci také zjistili, že na rozdíl od nádrží ve městě, v této byla voda nezávadná. Svědčí to o tom, že si Mayové dokázali zajistit zásobování kvalitní pitnou vodou. Je také důkazem, jak se skvěle dokázali přizpůsobit prostředí a využívat jeho zdroje.
Tankersley také uvedl, že chtějí hledat další lokality, kde Mayové mohli využívat obdobné způsoby čistění vody.
Zdroje: www.smithsonianmag.com, www.sciencealert.com, www.ancient-origins.net
