V kupě galaxií Abell 2877, která se nachází na jižní obloze asi 300 milionů světelných let od Země, astronomové jednu takovou medúzu objevili. Vesmírná medúza, viditelná pouze v úzkém pásmu rádiového světla, je široká více než 1 milion světelných let a zahrnuje velký lalok přeplněného plazmatu, z něhož kapou chapadla horkého plynu.

Vesmírem pluje obří medúza

Vzhled této vesmírné struktury připomínající želé je "přízračný" a "podivný". Ještě překvapivější než tvar tohoto vesmírného želé je však to, jak rychle struktura mizí z dohledu. Zatímco na běžných rádiových frekvencích FM je jasná, při frekvenci 200 megahertzů je její záření téměř nulové. Žádná jiná podobná extragalaktická struktura nebyla dosud pozorována.

Vesmír je plný energetických struktur, které jsou viditelné pouze v rádiových vlnových délkách. Patří mezi ně záhadné galaxie ve tvaru písmene X, které se prohánějí vesmírem a dvojité skvrny ve středu Mléčné dráhy. Žádná tak velká vesmírná struktura však dosud nebyla pozorována v tak úzkém pásmu rádiového spektra.

Podle vědců to pravděpodobně znamená, že tato kosmická medúza je ve skutečnosti zvláštní pták známý jako "rádiový fénix".

Podivnější strukturu vědci neviděli

Podobně jako bájný pták, který zemřel v plamenech a znovu povstal z popela, je rádiový fénix kosmická struktura, která se zrodila z vysokoenergetické exploze. Stejné, jako je výbuch černé díry. Ta během milionů let zanikla, protože se rozpínala a její elektrony ztrácely energii. Nakonec ale znovu oživila při jiném kosmickém kataklyzmatu. Tím může být například srážka dvou galaxií.

Vědci netuší, jak vznikla

Aby se vytvořil rádiový fénix, musí být tato poslední kosmická událost dostatečně silná. Jenom tak vyšle rázové vlny, které projdou spícím mrakem elektronů, způsobí jeho stlačení a elektrony znovu naberou energii. Mohla by také způsobit, že struktura, jako je shluk medúz, bude v určitých rádiových vlnových délkách jasně zářit, ale v jiných rychle pohasne.

Pro více informací se podívejte na toto video:

Zdroj: Youtube

Barevní kolibříci dostali své jméno podle bzučení, které vydávají jejich rychle se pohybující křídla, když se vznášejí. Tito malí aerodynamičtí zázraky mají nejrychlejší údery křídel ze všech ptáků a dosahují tak přibližně 70 úderů za sekundu. Tedy více než 4000 za minutu.

Vědci vytvořili vůbec první 3D akustický model létajících kolibříků, přičemž zkombinovali videozáznamy a zvukové záznamy ptáků v pohybu s měřením sil, které kolibří křídla při kmitání vytvářejí. Tým vysledoval, že kolibří zvuk vzniká při vzestupném tahu křídel kolibříka.

U většiny létajících ptáků je slyšitelné "hučení". To vzniká zvukem tahu křídel dolů. Jde o jediný úder křídel, který vytváří vztlak. Naproti tomu kolibří křídla, která při mávání ve vzduchu vytvářejí tvar písmene "U", vytvářejí vztlak jak při sestupném, tak při vzestupném úderu. Při rychlosti, jakou se kolibří křídla pohybují, jsou tyto činnosti a rozdíly tlaku vzduchu během úderů křídel příčinou kolibřího bzučení.

Zdroje:

www.popularmechanics.com

www.livescience.com

www.osel.cz