Libanonské město Baalbek bylo ve starověku známo pod názvem Heliopolis, odvozeným od řeckého boha Slunce Hélia. Roku 64 př. n. l. ho dobyli Římané a krátce poté zde také započali se stavbou velkolepého Jupiterova chrámu, jenž se dnes nachází na seznamu UNESCO. Ačkoli jde o město vcelku malé, Jupiterův chrám je snad největší svatyní, kterou kdy Římané v celé své říši vytvořili. Samotná budova zabírala rozlohu 89 m x 49 m, nepočítaje prostorná nádvoří. A právě tady začíná sled záhad, jimiž se archeologové bezvýsledně zaobírají už mnoho let.
Římané by to asi nezvládli
První otázka zní, proč Římané postavili tak obrovský chrám v tak drobném městě. Jistě, mohl sem být vyslán nějaký ambiciózní architekt, který razil heslo, čím větší, tím lepší. Jenže kamenné kvádry objevené v základech chrámu jsou veliké až moc. Některé z nich měří na délku 20 m a jejich šířka i výška se rovná 4 metrům. Někdo je sem musel dotáhnout a položit. Podle historiků to na římskou práci nevypadá.
Ruiny Jupiterova chrámu v Baalbeku
Profesorka z německého Institutu archeologie Margarete van Ess tak obrovské základy považuje za nepraktické. "Kvádry v základech i opěrné sloupy chrámu byly mnohem větší, než konstrukce vyžadovala. Nedává smysl, proč by se s nimi někdo tahal," uvedla.
Je možné, že zde základní kameny ležely už před příchodem Římanů a chrám byl postaven již na hotovém? Vyloučit se to nedá. Baalbek alias Heliopolis byl prokazatelně osídlen už počátkem 3. tisíciletí př. n. l. V takovém případě by tu ale musela sídlit nějaká chytrá civilizace, která ve své technologické vyspělosti překonala Řím. Asi nemusíme zmiňovat, že o ní nic nevíme.
Pozůstatky impozantního Jupiterova chrámu si můžete prohlédnout ve videu:
Tajemný Trilithon
Pak je tu ještě další záhada. Nedaleko chrámu se našly tři obrovské megality, nazývané svorně Trilithon. Hmotnost největšího z nich dosahuje 1650 tun, což z něho činí nejmasivnější kus kamene opracovaný lidskou rukou na světě. I kdybychom ale měli před sebou jen jeho nejmenšího "souseda" vážícího 1000 tun, asi bychom ho moc daleko neposunuli - i s veškerou dnešní technikou.
S kvádry se přitom v minulosti prokazatelně hýbalo, neboť na jednom z nich vědci našli puklinu, která podle nich musela vzniknout v důsledku přepravy. Možná i toto znehodnocení bylo důvodem, proč se právě tento kámen na velkolepou stavbu nakonec nepoužil.
Americký historik Dell Upton se podivuje nad skutečností, že se o projektu Jupiterova chrámu nedochovala žádná dokumentace, ačkoli Římané byli obecně velmi sdílní a psaví. Nemáme žádné záznamy o tom, kdo stavbu objednal, zaplatil či naprojektoval. Zato ústních legend se v místě traduje víc než dost. Podle jedné svatyni vystavěl Kain, aby se měl kde schovat před Božím hněvem. Jiné pověsti chrám považují za dílo obrů. Postavit ho ale mohl také biblický král Šalomoun (za asistence arabských džinů) pro svou milovanou královnu ze Sáby. Džinové ale zřejmě nebyli zcela spokojeni s pracovními podmínkami, a tak vyhlásili stávku a tři stavební kvádry nechali jen tak pohozené v terénu.
Tyto představy přirozeně vzbuzují úsměv, nicméně pravdou zůstává, že vědci s žádným reálnějším vysvětlením dosud nepřišli. Megality v Baalbeku nadále platí za jednu z největších světových záhad.
Zdroje: https://www.newyorker.com/, https://www.smithsonianmag.com/, https://www.ancient-origins.net/
