Absence hygienických potřeb znamenala pro menstruující ženy v táboře nepředstavitelné nepohodlí. Mladé, dosud bezdětné dívky se ale zároveň děsily představy, že menstruovat přestanou a nebudou moci v budoucnu otěhotnět. Ŕadě žen v koncentračních táborech perioda skutečně po několika měsících vymizela, ať už vlivem šoku z uvěznění, podváhy nebo následkem sterilizačních experimentů prováděných nacisty. Ty ostatní si musely "nějak poradit".
"Bylo to těžké, protože jste neměly žádné hygienické potřeby. Musely jste najít malé kousky papíru nebo něco vyštrachat u záchodů," vyprávěla pamětnice Gerda Weissman.
"Vzaly jsme vyfasované spodní prádlo, rozstříhaly ho na malé hadříky, a ty jsme pak střežily pod matrací, jako by to bylo zlato," popsala Julia Lentini, německá Romka, která přišla do Osvětimi ve svých sedmnácti letech. Hadříky se podle ní staly malým obchodním artiklem - vyměňovaly se za jiné cennosti, půjčovaly se a také se kradly.
Jiná bývalá vězeňkyně, Livia Jackson, při nástupu viděla, jak dívkám stéká menstruační krev po nohou. V tu chvíli si prý pomyslela: "Raději umřu, než abych tu stála takto ponížena." Její vlastní tělo bylo tou dobou už natolik zesláblé a vyhublé, že menstruace nebylo schopno.
Ženy, které hrůzy koncentračního tábora přežily, se po osvobození většinou dočkaly i návratu periody. "Byly nadšené, že budou moci mít děti. Menstruace se pro ně stala symbolem svobody. Vracelo se jim ženství," popsala londýnská aktivistka Amy Zahl Gottlieb, která po válce pomáhala židovským ženám vrátit se do života.
