Zdroj: Neznámý autor / Cretive Commons / Public Domain / https://creativecommons.org/publicdomain
Menstruace ve středověku: Největším problémem byla absence spodního prádla
Máte představu, jak vypadala hygiena menstruující ženy ve středověku? Napadlo vás někdy, zda a jak moc se změnily zvyky či menstruační pomůcky? Překvapivě se ženy nepotýkaly s nějak zvlášť odlišnými problémy. Největším rozdílem byla absence spodního prádla!
Spodní prádlo do středověku nepatřilo
Ženy dobře vědí, že právě prádlo hraje během několika dní trvající menstruace značnou roli. Jedním z nejmodernějších zlepšováků na poli menstruační hygieny jsou právě absorbční kalhoty. Středověké ženy neměly rozhodně absorbční, ale ani žádné jiné. Spodní prádlo dámy nenosily až do zhruba poloviny 19. století, kdy Amelia Bloomer přišla s myšlenkou volných kalhot se staženými nohavicemi na konci, jež se nosily pod sukněmi. Podobně vypadajícím kalhotkám, které bychom označili spíš jako pumpky, se také stále anglicky říká bloomers.
Středověké ženy pod sukněmi nenosily nic
Středověká žena byla jakéhokoli spodního prádla prostá a v oblasti klína nenosila nic. Jediný prvek, který mohl držet jakoukoli používanou pomůcku na svém místě, musel být připevnění k pásku, jenž byl typickou součástí ženského oblečení. Z historických záznamů se dozvídáme, že ženy používaly hadřík, pruh látky či dokonce vložku. Nálezy takových pomůcek jsou známé archeologům, ale také jsou v náznacích zmiňovány v kronikách a dalších archivech a to už v antice.
Zdroj: Profimedia
Menstruační pomůcky ve středověku
Jak takový pruh látky nebo vložka vypadaly? Jelikož nebylo možné schovat látkové pomůcky do spodního prádla, musely být přivázány šňůrkami ke zmiňovanému opasku. Upevnění takovým způsobem rozhodně nebylo ideální, a proto je jasné, že ženy musely měnit tyto pruhy látky velmi často. Mnohem efektivnější byl a vložka, která byla z dvojitého pruhu sešité látky s otvorem, kam se vkládal chomáč mechu. A nebyl to mech ledajaký.
Zdroj: Profimedia
Středověké menstuační vložky
Šlo o druh rašeliníku a patrně vás napadá, že jeho funkce byla hlavně absorbční. To určitě ano, ale rašeliník byl rozhodně také jeden z nejhodnějších přírodních materiálů ještě z jiného důvodu. Právě rašeliník je používaný jako přírodní antiseptikum. V první světové válce byl používán na ošetření ran. Mýdlo z rašeliníku působí blahodárně na kůži a léčí kožní problémy, včetně akné nebo ekzému, a navíc zabraňuje množení bakterií. Dokonce se používá jako přírodní alternativa chlóru v bazénech. Suchý mech se tedy stal ideální náplní lněného polštářku, který byl v rozkroku přidržován šňůrkami případně bederní rouškou.
Ukázalo se, že takováto středověká předchůdkyně jednorázové menstruační vložky, která je běžná dnes, byla překvapivě účinná i komfortní.
Opravdu zajímavě zpracovala toto téma nadšenkyně do historie středověku ze skupiny Verein Wienische Hantwërcliute 1350. Jde především o záznam mluveného slova a v angličtině.
