„Ve středověku, stejně jako dnes, vyvolávala vagína strach a odpor, přesto měla nepopiratelný půvab. Náboženská autorita se v té době spojila s nově vznikající vědou a medicínou, klasickou literaturou a folklórem a vytvořila hluboce patriarchální společnost. I když tehdejší svět byl zcela mužský, vagína zvítězila nad útlakem a misogynií,“ říká vysokoškolská pedagožka a spisovatelka Karren Harrisová v knize, jíž symbolicky nazvala Dáma v červeném: Středověká menstruace.
Na zajímavý dokument o vaginální údržbě se podívejte zde:
Důkazy středověké menstruace
Opět platí, že v dějinách této doby není o ženských menstruacích mnoho dokumentů. Historici obecně došli k závěru, že většina středověkých žen používala během silné menstruace hadry nebo jiné absorpční materiály. V opačném případě by mnoho žen prostě volně krvácelo do oblečení.
V této době panoval kolem menstruace velký náboženský stud, takže se ženy snažily svůj cyklus před veřejností šíleně skrývat. Na krku nebo u pasu nosily malé váčky s voňavými bylinami, aby neutralizovaly pach krve, a věřily, že spálení ropuchy a nošení popela ve váčku kolem pasu zmírní křeče a silné proudění.
Menstruace pro středověké ženy byla jiná než dnes.
Hygiena ve středověku
Středověké ženy a dívky musely trpět svým měsíčním cyklem bez moderních vymožeností, jako jsou vložky nebo tampony. Menstruace ve středověku byla výrazně odlišnou zkušeností než dnes, zejména kvůli absenci hygieny v dnešním slova smyslu.
Středověké ženy měly méně menstruací než dnešní ženy. To bylo způsobeno jednak tím, že i když puberta začínala přibližně mezi 12 a 14 rokem, ženy dosahovaly menopauzy dříve, často už po třicítce. Navíc méně středověkých žen mělo pravidelnou měsíční menstruaci, a to kvůli špatné výživě a těžké práci, jež způsobily i to, že mnoho žen mělo málo tělesného tuku. To bylo i důvodem zpomalené nebo zcela absentující menstruace. A nakonec matky ve středověku měly obvykle více dětí a své děti kojily déle. Kojení, jak víme, brzdí menstruaci. Sečteno a podtrženo, středověké ženy měly daleko méně menstruace než ženy dnešní.
Co s krví?
Ženy tedy musely i bez pro nás běžných pomůcek vyřešit, jak si s menstruační krví poradit.
Buď mohly najít způsob, jak zachytit proud poté, co opustil její tělo, nebo najít způsob, jak ho vstřebat vnitřně – tedy „vymyslet“ nějakou provizorní vložku nebo provizorní tampon.
Středověké vložky se vyráběly z odřezků látek nebo hadrů, přičemž přednost měla bavlna, která absorbuje tekutiny lépe než vlna.
Materiálem to ale nekončilo a středověké dívky musely ještě vymyslet způsob, jak udržet vložku na místě. Dnes víme, že některé ženy mohly nosit oděv podobný kalhotkám, který menstruační vložku držel, anebo omotávaly bavlněnou látku kolem větvičky a používaly ji jako „prototampon“. Jako výplň vložek pak používaly tehdy běžný druh bahenního mechu, který je extrémně savý a vyskytuje, sphagnum cymbifolium.
Nejběžnějším způsobem, jak se ženy s menstruací vypořádávaly, byla červená spodnička, která případnou „nehodu“ důmyslně zakryla. Šarlatová barva byla nejen módní a dekorativní, ale také funkční, protože maskovala menses.
Zdroje:
