Pár slov na úvod

Nelze předpokládat, že by snad starověcí historikové zapisovali problémy žen spojené s menstruací, nebo že by ženám písaři vedli menstruační deníček, proto je dokladů velmi málo. Nicméně se nějaké záznamy zachovaly. Je neuvěřitelné, že až do začátku 19. století si ani lékaři neuvědomovali, že by mohla souviset s ovulací, dokonce se věřilo, že ženy menstruují proto, aby krev zchladila jejich zlost a hysterii. V některých kulturách ženy byly ve svých měsíčkových dnech vyloučeny ze společnosti a trávily toto období v menstruačních chatrčích. U některých domorodých kmenů tato tradice přetrvává, stejně jako v Nepálu, ač to bylo v roce 2005 zakázáno.

Menstruace v mýtech

Ženská perioda byla spojována s mýty a magií. Pro Římany byly ženy v době menstruace temné čarodějky. V tomto období dokázaly zabránit krupobití, bouřím, vichřicím a bleskům nebo naopak ničit úrodu, zabíjet nebo otupovat pohledem, přivést psy k šílenství či zatemnit zrcadla. Pokud se podívaly na zbraň, zrezivěla. Ve středověké Evropě se věřilo, že pití menstruační krve léčí nebo naopak přivodí malomocenství, nebo že sex se ženou, která krvácí, zničí mužovi penis. Ve Francii, že se ze sexu v době periody zrodí příšera. Britové až do 19. století měli za to, že tyto ženy zkazí chuť jídla. I vědci přisuzovali menstruční krvi zlou moc. Vídeňský B. Schick na počátku 20. století tvrdil, že ženy s měsíčky zabrání kynutí těsta a kvašení piva. V Indií se dodnes věří, že ženy v době cyklu zaviní neplodnost krav, a v některých částech Afriky, že vysušují půdu.

V jiných kulturách se ve středověku naopak menstruační krvi přisuzovala magická moc. Jedna africká lidová tradice radí, že pokud se přidá muži do nápoje, do ženy se zamiluje. V Honkongu, že krev přidaná do jídla zlepšuje lidské vztahy. Popíjení menstruační krev bylo považováno za afrodisiakum. A někde se tomu stále věří.

A jak se s tímto obdobím vyrovnávaly ženy?

Od středověku až po novověk se většinou ženy za svůj cyklus styděly, snažily se ho skrývat. Nosily u pasu třeba váčky s vonnými bylinami, aby překryly pach krve. Naopak ve Franci byla v 18. století „vůně“ menstruace vzrušující, byla symbolem plodnosti. V Německu ještě o století později si urozené dámy bezstarostně krvácely do nadýchaných šatů. No a v některých kulturách si ženy v odloučených „červených příbytcích“ prý dokonce užívaly. Vyprávěly si spolu příběhy a oddávaly se alkoholu. A pokud jde o problémy. Bolestivé a silné krvácení se ve středověké Evropě řešilo„babsky“. Spálila se ropucha a její popel ve váčku si žena připevnila na spodní část těla.

Pár slov na závěr

Ač jsou dobové zápisky ohledně menstruace skoupé, historikové se domnívají, že starověké Egypťanky používaly tampony ze změklého papyrusu, ve starověkém Řecku z kousků dřeva omotaném savými vlákny, a Římanky měly tampony nebo vložky z vlny. Všeobecně ženy používaly různé hadry, které si nějak upínaly nebo připínaly, v dobách amerického Západu je držely šle. Mnoho žen si ale jen tak volně krvácelo. Až v první světové válce nastal „hygienický průlom“, když francouzské sestřičky začaly používat jednorázové celulózové obvazy, které lépe sály, což dalo vzniku prvním vložkám. Ale to už je jiná historie…

Zdroje: www.knixteen/blogs, daily.jstor.org, metro.co.uk