Pokud jde o menstruaci, a vlastně nejen o ni, základ je přijmout své tělo a vše s ním spojené, ať už příjemné nebo nepříjemné. Jak zmiňuje spisovatelka Germaine Greerová, autorka knihy The Female Eunuch (Ženský eunuch), každá emancipovaná žena by podle ní měla ochutnat svou vlastní menstruační krev. Toto tvrzení ukazuje, jak moc se postoj k menstruaci od středověku do moderní doby vyvinul, stejně jako postoj k ženskému tělu obecně.

Jaká byla menstruace ve středověku?

Ženy ve středověku menstruovaly nepravidelně, což souviselo jednak s nepříliš kvalitní stravou a životním stylem, ale také s těžkou prací, kterou většinou vykonávaly. Jejich tělo se tak bránilo a menstruace někdy přicházela třeba jen šestkrát ročně i méně často. Ženy neměly samozřejmě k dispozici dnešní vymoženosti, neexistovaly vložky, tampony ani menstruační kalíšky. Proto to řešily červenými spodničkami, pod nimiž byly „naostro“, anebo využívaly provizorní vložky z nejrůznějších materiálů, jako byly bavlna anebo vlna, popřípadě klacíky obalené látkou. Hovoří se i o používání specifického savého mechu. Jejich dny ale nebyly o nic jednodušší než ty naše, ba naopak. I když méně často, musely se vyrovnat s absencí všech moderních prostředků, a to včetně nedostatečné hygieny.

Na video o menstruační hygieně ve středověku se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Žena se v době menstruace mění

Hlavním rozdílem mezi středověkým a novověkým chápáním ženské biologie je přesvědčení, že ženy a muži mají odlišnou humorální rovnováhu. Co to znamená? Teorie humoru poplatná středověku chápala biologickou dispozici člověka na základě rovnováhy teplého, studeného, suchého a vlhkého prvku. Tak byl určen i rozdíl mezi pohlavími. Muži byli považováni za horké a ohnivé, ženy naopak za chladnější a vlhčí. Na vině byl právě jejich reprodukční systém, který se měsíčně očišťuje od přebytků. Dnes se k tělu na základě humorů nepřistupuje a nevěříme, že menstruační krev a reprodukční orgány žen diktují biologickou skladbu žen. Co však platí dosud, že menstruační cyklus ovlivňuje náladu ženy a jejich chování.

Menstruace a lékařství

Co rovněž středověké a moderní chápání menstruace spojuje, je použití menstruační krve ke zjištění gynekologického zdraví pacientky. Chuť krve se nesetkala s pochopením ani dnes, ale barva a konzistence menstruace se jako ukazatel zdraví používá dodnes.

Je tedy pochopitelné, že středověké postoje k menstruaci se nijak výrazně neliší od současného chápání, ale dnes již nesdílíme mnohé středověké předsudky o utrpení a nerovnosti, které byly základem genderového rozdělení ve středověké praxi.

Menstruace a náboženství: Žena se očišťuje

Menstruační cyklus ve středověku úzce souvisel s náboženstvím. Katolíkové tvrdili, že menstruace žen je obdobou utrpení, které prožívala Eva po vyhnání z ráje. Změny, jimiž ženy procházejí během cyklu, zase byly důvodem pro spojení žen s čarodějnictvím. Tvrdilo se dokonce, že čarodějnictví v ženách může mít původ v jejich neukojitelném tělesném chtíči.

Ženské tělo bylo spojováno s pojmy studu, tajemství a očisty. Spojení ženského těla s náboženskými a lékařskými autoritami hrálo důležitou roli ve středověké společenské hierarchii.

Některá tabu jsou, v této oblasti, vnímána i dnes, zejména v některých kulturách. Rozdílné mezikulturní postoje ukazují, že ačkoli se lékařské chápání mohlo změnit, stále existují hluboce zakořeněné problémy týkající procesu menstruace. Bez ohledu na pokrok gynekologických znalostí v průběhu staletí však došlo k zásadní celkové proměně moderního přístupu k menstruaci teprve v posledních padesáti letech

Zdroje:

wh1350.at, onthetudortrail.com, medium.com