Jaký byl život středověkého člověka: Nepohodlný, ale přesto šťastnější než náš

Ve středověku čas plynul pomaleji.

Ve středověku čas plynul pomaleji.

Foto: Profimedia.CZ

Máme ústřední topení, elektřinu, vyspělou zdravotní péči i jahodovou zmrzlinu. Můžeme si zvolit školu, povolání i vhodného partnera či partnerku pro život. Lidstvo jako by došlo do bodu, kdy už má všechno, co kdy chtělo. Přesto západní svět hromadně polyká antidepresiva a dveře psychologických poraden se netrhnou. Co děláme špatně a proč naši předkové ve středověku přežili i bez psychologů?

Dnešní člověk by si na život ve středověkém řádu zvykal jen velmi těžko. Už při narození jste byli zaškatulkováni do určité společenské vrstvy, ze které se nedalo vystřelit nikam výše. Narodit se jako poddaný pracující na panské půdě znamenalo strávit celý život na jednom místě, bez možnosti stěhování či cestování. Pokud někdo v rodině onemocněl, muselo se počítat s tím, že třeba do týdne zemře. A zatímco dnes se na domácí porody nahlíží jako na hazard se životem dítěte i matky, ve středověku se jinde než doma rodit ani nemohlo. Vysokou úmrtnost rodiček a novorozenců se podařilo snížit na minimum teprve v době zcela nedávné.

Sklizeň cibule ve středověkuSklizeň cibule ve středověkuZdroj: Profimedia.CZ

Tvrdou dřinu střídala zábava

A přesto se středověcí lidé neploužili poli jako stíny, ale dokázali se bavit a oslavovat možná ještě s větší intenzitou, než s jakou se dnes veselíme my. Například svatební oslavy se často protáhly na celý týden a užívala si je celá vesnice. Církev zavedla do kalendáře celou řadu svátků, o kterých se nepracovalo, a přestože tyto dny měly teoreticky sloužit k návštěvě kostela a zbožnému rozjímání, prostý lid je pojímal spíš jako příležitost k lelkování a návštěvě hospody. Celkově bývalo takových dnů v roce 50 až 70, nepočítaje neděle.

Rok měl ve středověku pravidelný rytmus, který se odvíjel od potřeb pole. Práce byla fyzicky náročná, ale na druhé straně na lidi nevyvíjela takový tlak jako hořící termíny v kanceláři. Nikam se nespěchalo, nepracovalo se přesčas. Jediným cílem bylo sklidit dostatek úrody, aby bylo možné přežít do příštích žní.

Jak asi vypadal život ve středověké vesnici, přibližuje video:

Zdroj: Youtube

Neměnný koloběh představoval jistotu

Svázanost s půdou byla pro tehdejší obyvatele klíčová. Nemohli odejít hledat něco "lepšího" nebo "zábavnějšího", protože pole nesměla ležet ladem. Nehledě na to, že by pro sebe jiný způsob obživy ani nenašli.

Tato absence volby jako by nedávala prostor pro nespokojenost. Když víte, že váš život být jiný nemůže, tak o změně ani nesníte a netrápí vás pomyšlení, že jste něco prošvihli, v nějakém bodě jste se špatně rozhodli, ujel vám vlak a nikdy nebudete vydělávat dostatek peněz na to, abyste trávili dovolenou na Tahiti. Prostě sledujete zajeté koleje a nenapadne vás nad tím fňukat.

Mos teutonicus byl praktický rituál.

Morbidní středověká praktika - vaření mrtvých králů. Stalo se to i Barbarossovi

"Naši předkové si nemohli dovolit snít. Byli pragmatičtí, nežili s hlavou v oblacích. Nehledali v životě to, co nemohli dostat. Měli jednoduché cíle, kterých dosáhnout mohli," uvedl v rozhovoru pro Novinky.cz historik a spisovatel Vlastimil Vondruška, podle něhož byli lidé ve středověku svým způsobem šťastnější.

Ačkoli ve společnosti už po několik století panuje přesvědčení, že lidské štěstí je přímo úměrné ekonomickému blahobytu, v praxi to nějak nechce fungovat. Stres, deprese a pocity vyhoření provázejí moderního člověka jako novodobý mor a nezdá se, že by chtěly slábnout. Možná by přitom stačilo, kdybychom se uměli spokojit s tím, co máme, jako to uměli naši středověcí předkové. Vždyť toho nakonec máme mnohem více, než měli oni.

Zdroje: https://www.theguardian.com/, https://www.novinky.cz/, https://thepsychologist.bps.org.uk/