Průzkum vesmíru se v posledních letech žene raketově dopředu, a kromě toho lidstvo investuje mnoho času a peněz do technologií, které by mohly umožnit efektivní využití vesmírných zdrojů. A v čele těchto snah stojí laserové zaměření na hledání nejlepšího způsobu výroby kyslíku na Měsíci. Je ho tam totiž dostatek, jen není v plynné formě, ale je uvězněn v regolitu - vrstvě hornin a jemného prachu, která pokrývá povrch Měsíce. Kdybychom dokázali získat kyslík z regolitu, stačil by k zajištění lidského života na Měsíci?
Na dokument s touto tematikou se podívejte zde:
Je tu kyslík! Ale v kamenech
Atmosféra Měsíce je téměř rovna vakuu. Měsíc sice má atmosféru, ale ta je velmi řídká a skládá se převážně z vodíku, neonu a argonu. Není to taková směs plynů, která by mohla udržet život savců závislých na kyslíku, jako je člověk.
To znamená, že zde není zdaleka tolik kyslíku. John Grant, který se zabývá výzkumem půdy na Southern Cross University, ale zjistil, že svrchní vrstva kamenité půdy Měsíce, známá jako "regolit", pravděpodobně obsahuje dostatek kyslíku pro 8 miliard lidí, aby přežili asi 100 000 let. Jediný problém je samozřejmě v tom, že kameny se nedají dýchat.
Proto se objevil společný program, na němž spolupracují Australská vesmírná agentura a NASA. Společně v říjnu podepsaly dohodu, že prostřednictvím programu NASA Artemis bude na Měsíc vysláno australské vozítko, které bude sbírat měsíční horniny a "pokusí se získat kyslík z měsíčního regolitu". Pokud bude mise úspěšná, výsledky mohou mít civilizační význam. Pokud by totiž lunární osadníci dokázali syntetizovat dýchatelný vzduch přímo na místě, dlouhodobá základna na Měsíci by se stala mnohem schůdnější.
Kdy bude moci člověk vstoupit běžně na povrch Měsíce?
Zemské principy aplikovány na Měsíci
K procesu bude využita technologie pro extrakci, známá jako elektrolýza, která je běžně využívána na Zemi. Grant poznamenal, že kyslík tvoří asi 45 procent měsíční půdy, ale k jeho extrakci od ostatních prvků, které tvoří složení regolitu (křemík, hliník a hořčík) budou muset vědci použít hodně energie a průmyslové vybavení k jejich rozdělení.
„Na Zemi se tento proces běžně používá ve výrobě, například k výrobě hliníku," napsal John Grant. „Elektrický proud prochází přes elektrody kapalnou formou oxidu hlinitého, aby se oddělil hliník od kyslíku. Aby to bylo udržitelné, muselo by to být podpořeno sluneční energií nebo jinými zdroji energie, které jsou na Měsíci k dispozici."
Belgický startup Space Applications Services oznámil plány na zkonstruování tří reaktorů a jejich vyslání na Měsíc za účelem výroby kyslíku pomocí elektrolýzy. Tento plán by měl být realizován již brzy, hovoří se dokonce dříve než v roce 2025.
Energetická bomba
V měsíční krajině převládají minerály, jako je oxid křemičitý, hliník a oxidy železa a hořčíku. Všechny tyto minerály obsahují kyslík, ale ne ve formě, která je přístupná našim plicím. Na Měsíci se tyto minerály vyskytují v několika různých formách, včetně tvrdých hornin, prachu, štěrku a kamenů pokrývajících povrch. Tento materiál vznikl v důsledku dopadů meteoritů, které během nesčetných tisíciletí narazily do měsíčního povrchu. Někteří lidé nazývají povrchovou vrstvu Měsíce měsíční "půdou", ale tento termín je značně nepřesný. Materiály na povrchu Měsíce jsou v podstatě regolitem v jeho původní, nedotčené podobě. Abychom minerály rozbili, museli bychom do procesu vložit energii. Mnoho energie. Získávání kyslíku z regolitu by také vyžadovalo značné průmyslové vybavení. Nejprve bychom museli převést pevný oxid kovů do kapalné formy, a to buď pomocí tepla, nebo tepla v kombinaci s rozpouštědly či elektrolyty. Přesunout zařízení ze Země na Měsíc a vyrobit dostatek energie na jeho provoz bude obrovská výzva. Jak moc bude metoda elektrolýzy účinná, si ještě pár let počkáme.
Zdroje:
