První článek, nazvaný Velké astronomické objevy učiněné sirem Johnem Herschelem z observatoře na Mysu Dobré naděje, vyšel 25. srpna 1835 v newyorském deníku The Sun. Než se ale prokoušeme fantaskními objevy celé šestidílné série, ve zkratce si představme, kdo onen sir vůbec byl.

John Herschel měl za otce slavného astronoma a vynálezce astronomických dalekohledů Frederika Williama Herschella. Bylo tedy jasné, že syn bude kráčet v otcových šlépějích. Do historie se zapsal objevením 525 mlhovin a hvězdokup, 3300 dvojhvězd a pojmenováním sedmi Saturnových měsíců a čtyř měsíců Uranu. A také sérií zmíněných článků.

V první publikaci pravděpodobný autor Richard Locke popisoval pozoruhodný speciální dalekohled, který dosahoval zvětšení až 42 000×, čemuž odpovídala i velikost čočky – průměr měla 7 metrů, a nastínil, co Herschel na Měsíci z observatoře v jihoafrickém Mysu Dobré naděje spatřil. Zájem veřejnosti si získal okamžitě, takže mu nic nebránilo v barvitém popisu mnoha tajemství, která náš vesmírný souputník skrývá.

Máky, rohatí medvědi a okřídlení lidé

První, co astronom spatřil, byla květina. Vlastně mnoho květin, pokrývajících velkou horninovou oblast. Svým tvarem i rudým zbarveným připomínaly pozemské máky. Jak Herschel kukátkem slídil dál, viděl stromy podobné tisům a jedlím, a záhadné stavby, jež se tvarem blížily pyramidám.

Celá Amerika zatajovala dech, když autor v dalším článku popisoval měsíční zvířata. Po pastvinách se procházeli živočichové podobní krávám, ale i modré kozy s jedním rohem, obrovští ptáci i plazi. Následujícího dne se článek soustředil na kráterovou oblast a tamější specifickou flóru a její faunu – losy, slony, malinké zebry, medvědy s rohy. To nejlepší ale mělo teprve přijít.

Měsíc byl osídlen dvounožci, kteří částečně připomínali lidi, s důrazem na částečně – měli totiž žlutou kůži, všichni do jednoho zlatavé vlasy, ale co bylo nejdůležitější: ze zad jim vyrůstala křídla podobná těm netopýřím.

Hlavy měli velké, čímž autor dokazoval jejich vysokou inteligenci. Nadřazenost nad zbytkem tvorů pak dokresloval složitými gesty, které prováděli při komunikaci, výrobou speciálních předmětů a výstavbou obydlí a tajemných masivních chrámů. Autor okřídleného tvora nazval „Vespertilio-homo“, tedy netopýří člověk.

Nachytali se i intelektuálové

Čtenáři se nemohli dočkat, jaké pozoruhodné objevy přinese další článek. Autor je však na konci série srazil na kolena – pozorování Měsíce bylo přerušeno, za vše mohl požár na observatoři. Herschel a asistenti sice dokázali vrátit vše do pořádku, ale bylo pozdě, Měsíc se ocitl v novoluní.

Dnes by se nad takovými články pravděpodobně nikdo nepozastavil, v té době jim ale uvěřili nejenom obyčejní lidé, ale i nejrůznější vědci a vesmírní badatelé. Za vše mohlo jméno Johna Herschela, který, jak se nakonec ukázalo, neměl o vlastních falešných objevech ani ponětí. Celé události se od srdce zasmál a s politováním oznámil, že jeho výsledky bohužel nikdy nebyly tak světoborné, jako život na Měsíci.