Jak žila městská chudina ve středověku? Horší podmínky nelze stěží představit

Jak žila městská chudina ve středověku?

Jak žila městská chudina ve středověku?

Foto: Tntk/Shutterstock.com

Majetkové rozdíly byly ve městech obrovské. Kdo bydlel v centru, byl považován za boháče. Čím blíže k hradbám, tím chudší obyvatele jste mohli potkat. Mezi městskou chudinu patřili tovaryši, učni, studenti, námezdní dělníci, ale také třeba prostitutky a kat. Jak se jim žilo?

„Stadt Luft macht Frei" neboli městský vzduch osvobozuje. Toto rčení lákalo naše předky do civilizace. I přesto, že více než 3/4 obyvatel „dřela bídu s nouzí". Měšťané byli poddanými krále nebo moravského markraběte. Obyvatelé se tak mohli, na rozdíl od vesničanů, svobodně pohybovat a stěhovat.

Městská chudina ve středověku

Ve středověkých ulicích to bzučelo jako v úle. Ve 14. století žilo v Praze asi 40 tisíc stálých obyvatel. S královským dvorem, pyšnícím se početným služebnictvem, i přechodnými návštěvníky a studenty, se počet vyšplhal na 100 tisíc. Bohužel, ne všichni měli to štěstí, aby se narodili do zaopatřené rodiny řemeslníka, kramáře nebo kupce.

Zdroj: Youtube

Už střední vrstva, která byla u bohatých zaměstnána jako služebnictvo, vykonávala často těžkou práci za tu nejnižší mzdu. Měla však střechu nad hlavou a teplé jídlo do žaludku. Poslední, nejnižší kastu obyvatel, tvořila chudina. Lidé, jež byli z nějakého důvodu neschopni se o sebe postarat nebo neměli oporu v příbuzenských vazbách. Jejich počet se zvyšoval v období válek a hospodářských krizí.

Žebráci a ti další

Častým problémem byly úrazy nádeníků, kteří přišli z venkova s vizí zbohatnutí a svobodnějšího života. Ve chvíli nezaměstnanosti však byli v bezprostředním ohrožení bídou a často se stávali žebráky. Prosit o almužnu museli i lidé staří, nemocní, venkované postižení neúrodou, chudí studenti, vandrovní tovaryši a jiní nešťastníci.

Jak žil ve středověku nevolník?

Jak žil ve středověku nevolník? Překvapivě měl více volného času než máme my

Těch bylo ve vrcholném středověku tak moc, že byla potřebná regulace. V Praze se měli všichni, kteří žádali o almužnu, dostavit v určitý den a čas na rychtě. Šestipáni pak zkoumali, odkud pochází, kde bydlí a jak dlouho žebrají. Pokud byl jedinec opravdu neschopný pracovat, dostal žeton s městským znakem. Díky němu se mohl například najíst ve vývařovnách. Žebráci, pocházející z jiného města nebo ti, kteří svou nemoc předstírali, byli vykázáni.

Kat, hrobník a lehká žena

Na haldách hnoje, na kusu hadru nebo na houni polehávali bezdomovci. Často takto na ulicích umírali. Běžným jevem také bylo vynášení mrtvých, kteří byli příbuzní nemajetných, z domů do ulic nebo na břehy řek. Mrtvoly pak sbírali „lidé hrobniční“. Těm velel kat.

Tudorovská Anglie - kolébka potní nemoci. Ilustrační foto.

Tudorovský mor: Nejzáhadnější choroba středověku. Dodnes vědci neví téměř nic

Kati a rasové žili nejčastěji u hradeb nebo i mimo města. Patřili totiž k tzv. nečistým řemeslníkům. Kati se nemohli účastnit politického života a postrádali i pasivní volební právo. V kostelech a v hospodách měli speciální místo na sezení.

Mandeleny, báryně nebo harapanny. Prostitutky doplňovaly kolorit středověkých ulic. Nevěstky byly populární především v městech, jež se nacházely nedaleko komunikačních tepen a na křižovatkách obchodních cest. Mezi nejchudší „lehké děvy" patřily ženy pracující na ulici. Svou klientelu si vodily nejčastěji za hradby. Lépe na tom byly zaměstnankyně nevěstinců. Například v Brně je provozovala městská rada a pronajímala je dvěma bordelmamá, jež posílaly své „holky" na pravidelné lékařské prohlídky. Ve Zbraslavi dokonce veřejný dům vlastnil místní farář.

Chudina bydlela v hradebních uličkách, které lemovaly opevnění.Chudina bydlela v hradebních uličkách, které lemovaly opevnění.Zdroj: Profimedia.cz

Můj dům, můj hrad

Chudina bydlela v hradebních uličkách, které lemovaly opevnění. Skrývaly se zde nelegální domky a chatrče. Většinou byly dřevěné a jednopatrové. Nevelká místnost sloužila k bydlení i provozu živnosti. Někdy měl domek i dvorek. V těchto obydlích žili a pracovali řemeslníci méně prestižních oborů jako tkalci a hrnčíři. Dalším typem přístřeší byly chatrče nebo brlohy. Chatrče byly budovány nad zemí. Slovo „brh" označovalo až do 15. století polozemnici s jednou „místností".

Zdroj:

www.ptejteseknihovny.cz, www.idnes.cz, www.dspace.cuni.cz, www.stoplusjednicka.cz