Cahokia Mounds State se rozprostíralo na území kolem 16 km2 v jihozápadním Illinois mezi East St. Louis a Collinsville v letech 1050 až 1350 našeho letopočtu. Dnes je považováno za největší archeologické naleziště severně od velkých předkolumbovských měst v Mexiku.
Jeho historie se ale začala psát mnohem dříve, někdy kolem roku 600 n. l., kdy bylo osídleno území kolem řeky Mississippi. O čtyři století později již jeho obyvatelé budovali vysoké mohyly, které společně s nalezenou keramikou, dřevěnými a měděnými artefakty svědčí o přítomnosti složité a sofistikované společnosti.
Cahokia
Stavba hliněných mohyl vyžadovala promyšlenou organizaci. Stejně tak jako budování celé metropole. Ta se stala nejdůležitějším centrem mississippské kultury. Její členové obývali osady podél hlavních vodních toků poblíž soutoku řek Mississippi, Missouri a Illinois. Udržovali obchodní spojení s lidmi od Velkých jezer na severu po pobřeží Mexického zálivu na jihu.
Před rokem 1050 žilo ve městě asi tisíc lidí. Populace však rychle rostla a bohatla. „Mezi lety 1050 a 1100 n. l. se zvýšila z 1 400 až 2 800 lidí na 10 200 až 15 300 jedinců," říká Larry V. Benson, vedoucí studie z roku 2007, která vyšla v odborném časopise Quaternary Science Reviews. V době největšího rozkvětu ve 12. století mohlo území obývat až 40 000 lidí. Podle odhadů archeologů bylo „Cahokia až do 80. let 18. století větší než jakékoli následující město ve Spojených státech".
Za rozvoj centra mohl nejen promyšlený obchod, ale především nárůst průměrných ročních srážek doprovázený teplejším počasím. To umožnilo pěstování kukuřice a dalších plodin. Velké množství přistěhovalců, znečištění vodních zdrojů, nemoci, odlesňování, nadměrný lov a změna klimatu, jež přinesla vážné záplavy střídající se s obdobím sucha ale způsobily, že během třináctého století začala populace prudce klesat. Místo bylo nakonec kolem roku 1400 zcela opuštěno.
Civilizace města Cahokia
Jeho značná část nyní leží pod moderním Illinois s jeho spletitou sítí dálnic a staveb z 19. a 20. století. Dochovalo se však několik mohyl, které sloužily k různým účelům. Mezi nejznámější patří 30 metrů vysoká „Mnišská mohyla", postavená na 5,6 ha území. Vykopávky na jejím vrcholu odhalily důkazy o velké budově, pravděpodobně chrámu nebo rezidenci nejvyššího náčelníka, jež byla vidět z celého města.
Další mohyla, označená číslem 72, postavená mezi lety 1050 a 1150, obsahovala ostatky 272 lidí, z nichž mnozí byli obětováni. „Zdá se pravděpodobné, že ženy a muži byli seřazeni na okraji jámy a jeden po druhém udeřeni, takže padli na dno masového hrobu," říká profesor antropologie z University of Illinois Thomas Emerson. Při jiné příležitosti bylo obětováno 52 podvyživených žen ve věku 18 až 23 let. Analýza zubů ukázala, že patřily mezi místní obyvatele. Důvod jejich zavraždění je stále nejasný. S velkou pravděpodobností však souvisí z krizí, jež metropoli postihla.
Zdroj:
www.allthatsinteresting.com, www.en.wikipedia.org, www.nationalgeographic.com
