V nekonečném zeleném moři Amazonie se skrývá nejedno tajemství. Jedním z nich je Cueva de los Tayos ve východní části Ekvádoru. V nitru skály se prý nachází takzvaná metalická knihovna, soubor vědomostí neznámé mimozemské civilizace, která před dávnými věky navázala kontakt s místním indiánským kmenem Chívarů.

Ohromující prostory

První písemná zmínka o spletitém podzemním komplexu, který dodnes není zcela zmapován, pochází z roku 1860. V dalších letech dovnitř pronikali zejména vojáci a hledači zlata. Labyrint má nejméně tři vchody, z nichž ten nejznámější leží ve výšce kolem 800 metrů nad mořem nedaleko řeky Rio Coangos.

Dostat se dovnitř ale není nic snadného. Nejprve je nutné překonat 65 metrů hlubokou šachtu. Odměnou je pohled na podzemní dóm o rozměrech 240 krát 90 metrů. Dosud probádaná část chodeb měří téměř pět kilometrů s výškovým převýšením 201 metrů. Další části jsou buď zatopené, nebo zasypané.

Koncem 60. let minulého století se v oblasti objevil Janos Moricz, maďarsko-argentinský šlechtic. Podařilo se mu navázat úzké styky s indiány, kteří se civilizace dlouho stranili. Tvrdil, že se od nich dozvěděl fascinující informace o metalické knihovně, která je ukrytá hluboko v podzemí.

Dochoval se i záznam o Moriczově schůzce s ekvádorským prezidentem Josém Ibarrou, která se konala v červenci 1969. Od státníka dostal povolení k dalšímu průzkumu.

Obří výprava

O tři roky později Moricz na místo pozval záhadologa Ericha von Dänikena, který pak napsal knihu Zlato bohů. V ní píše, že podzemní chodby měří stovky kilometrů a vedou až pod území sousedního Peru. Najít cestu k metalické knihovně se dosud nepodařilo, ale některé její fragmenty přesto existují. Jsou v držení místního misionáře Padre Crespiho. Vlastní několik velmi zvláštních artefaktů a také rozměrnou zlatou fólii pokrytou nesrozumitelnými znaky. Předměty mu prý donesli indiáni.

Podle legend, které si obyvatelé pralesa předávají z generace na generaci, se v podzemí skrývá úložiště veškerých znalostí „bohů", kteří kdysi sestoupili na zem. Däniken tvrdí, že jde o tisíce tenkých kovových destiček či fólií, které slouží jako nosiče informací.

Kniha zaujala britského inženýra Stanleyho Halla, jenž se rozhodl záhadě přijít na kloub a uspořádal jednu z největších expedic svého druhu. V roce 1976 na místo vyrazila skupina čítající více než 100 osob. Mezi nimi byl i Neil Armstrong, který se jako první prošel po Měsíci, a kompletní filmový štáb. Experti vypracovali podrobnou mapu podzemí, ale na nic neobvyklého nepřišli. Moricz s Dänikenem však přišli s tvrzením, že expedice hledala na špatném místě. Od té doby se nenašel nikdo, kdo by investoval peníze do další výpravy, takže záhada metalické knihovny stále trvá.