Vědci poprvé zjistili, že v antarktických vodách dochází k aktivnímu úniku metanu. Skleníkového plynu, který má 25krát větší potenciál oteplovat klima než oxid uhličitý.
Z Antarktidy již začal unikat metan
Právě unikající metan z Antarktidy je novým objevem vědců. Podmořský únik tohoto plynu byl již zjištěn dříve, práce hladových mikrobů ho však úspěšně pomáhala eliminovat.
Mikroby jsou skutečně schopni držet metan pod kontrolou. Pohlcují ho dříve, než stačí uniknout do atmosféry ve větším množství. Podle vědecké studie zveřejněné v časopise Proceedings of the Royal Society B se však zdá, že v Antarktidě je tomu jinak.
Autoři studie zjistili, že mikrobům živícím se antarktickým metanem trvalo skoro pět let, než zareagovali. Ani poté však nebyli schopni jej celý spotřebovat.
Podle hlavního autora studie Andrewa Thurbera se během těchto pěti let dostal metan do atmosféry téměř stoprocentně. Jde tedy o jev, se kterým současné klimatické modely při předpovídání rozsahu budoucího oteplování atmosféry nepočítaly.
"Zpoždění spotřeby metanu je nejdůležitějším zjištěním," řekl Thurber, mořský ekolog z Oregonské státní univerzity. "A to rozhodně není dobrá zpráva."
Metan je vedlejším produktem dávného rozkladu látek pohřbených pod mořským dnem nebo uvězněných v polárním permafrostu. Změna klimatu již způsobuje, že část věčně zmrzlé půdy taje. Tím se uvolňují obrovské zásoby skleníkových plynů pod zemí. Dopady podvodních úniků metanu jsou však stále málo prozkoumané, a to zejména v nehostinné Antarktidě. Důvodem je jejich poměrně náročná lokalizace.
Jeho ložiska ohrožují život na Zemi
Nedávný únik, nacházející se asi 10 metrů pod hladinou Rossova moře poblíž Rossova ledového šelfu v jižní Antarktidě, byl objeven náhodou. Objevili ho civilní potápěči, když proplouvali kolem.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Analýza sedimentů potvrdila, že metan skutečně uniká z podmořského dna. Vědci označili tento jev za "neuvěřitelně znepokojivý" a "život ohrožující". Důvodem je především fakt, že většina klimatických modelů počítá s tím, že bakterie živící se metanem tuto podmořskou hrozbu téměř okamžitě odstraní. To se však nestalo.
Tato pomalá mikrobiální reakce spolu s malou hloubkou úniku naznačuje, že nad Rossovým mořem se do atmosféry dostávalo značné množství metanu po celá léta.
To by podle vědců mohlo mít obrovské důsledky také pro přesnost stávajících klimatických modelů.
Zdroje:
