Podle dobové víry na nebesích sídlil Bůh, takže pokud někdo shodil do Alsaska kámen, musel to být buď přímo on sám nebo některý z jeho andělů. Dokument ze 16. století popsal událost slovy:
"Léta Páně 1492, ve středu před svátkem svatého Martina, sedmý den listopadu, mezi jedenáctou a dvanáctou hodinou večerní, zaznělo velké zahřmění, jež bylo slyšet daleko kolem, a pak spadl ze vzduchu kámen na obec Ensisheim. Bylo to jistě znamení od Boha, o jakém dosud nikdo neslyšel ani se o něm nepsalo."
Z meteoritu málem nic nezbylo
Hned za rozednění se místní lidé seběhli na pole, aby se podívali, co se stalo. Spatřili obrovský kráter, v němž spočíval asi 127 kilogramů těžký balvan jehlanovitého tvaru. Jeden chlapec tvrdil, že jej viděl před dopadnutím na zem na obloze hořet.
Pád meteoritu - Norimberská kronika
Lidé se zpočátku báli k záhadnému kameni přiblížit, ale pak z něj začali uštipovat úlomky, aby si je odnesli domů jako relikvie. Ať šlo o znamení štastné nebo varující, pocházelo od Boha. A takový boží dárek se vždycky doma hodí.
Městská rada se obávala, že z kamene nakonec nic nezbude, a tak ho nechala přenést do místního kostela a přikovat řetězem ke zdi. Shodou okolností krajem právě projížděl rakouský arcivévoda Maxmilián I., který se stal později římským císařem. Historka o nebeském kameni připoutala jeho pozornost a v Ensisheimu se zastavil, aby si z balvanu rovněž "uloupl" svůj kousek. Radní mu to přirozeně dovolili.
Maxmilián měl poněkud sebestřednou povahu a usoudil, že boží poselství bylo určeno právě jemu. "Je to určitě znamení, že moje armáda porazí všechny nepřátele," prohlásil sebevědomě a vrhl se do nekonečných bojů s Francií, ve kterých ovšem slavil jen střídavé úspěchy.
Z relikvie muzejním exponátem
Církev si naproti tomu nebyla jistá, co chtěl Bůh kamenem říci, ale nebeské těleso střežila jako relikvii. Přišla o ni až za francouzské revoluce, kdy ji obrazoborci odtáhli do muzea v alsaském Colmaru. O deset let později se sice kámen do ensisheimského kostela vrátil, ale boží svatostánek už tehdy začal chátrat, až se zcela zbortila zvonice. Meteoritu se poté ujala městská rada a po čase ho vystavila v muzeu, kde je k vidění dodnes.
Ať na nebeská znamení věříte či nevěříte, zvláštní náhodou bezesporu bylo, že mimozemské těleso mimořádné váhy dopadlo do Evropy necelý měsíc poté, co Kryštof Kolumbus se svými námořníky poprvé spatřil americké břehy. Doba se měla brzy změnit, období středověku se chýlilo ke konci. Mnoho historiků považuje právě objevení Ameriky za mezník, kdy se středověk přehoupl do éry novověku. Upozornil na to meteorit z Ensisheimu? Kdoví...
Zdroje: www.vice.com, www.meteorite-times.com
