Ničivé dopady
Bez ohledu na dobu, kdy na Zemi dopadly, nález meteoritů je pro badatele radostnou událostí. Mají v sobě kousek historie vesmíru, a tak jim poskytují informace o vzniku naší planety. Dnes jsou technologie, které můžou asteroid, který by pro nás mohl představovat hrozbu z jeho dráhy vychýlit a odvrátit katastrofu. Dříve tomu tak nebylo. Jak ničivý může být dopad závisí na hmotnosti meteoritu, rychlosti, jakou se řítí atmosférou a úhlu, v jakém jí proletí. A také výšce, ve které dojde k explozi. A případně na místě dopadu. Stejně velký, který se zřítí do oceánu může způsobit vlny tsunami, které se ani nemusí dostat ke břehu. V obydlené oblasti by si vyžádal životy a škody na majetku. To je však přímý dopad. Jsou tu ještě „vedlejší“ účinky.
Vymírání života na Zemi nemusí způsobit jen velký meteorit (kráter v Arizoně)
Impaktní krátery
Ne všechny velké meteority dopadnou na zem. Pokud ano, zbude po nich impaktní kráter. Známých na Zemi je asi 190. Většina těch největších pochází z raného dětství Země. Jsou tak miliony let staré. Po dopadu meteoritu je do atmosféry vyvrženo obrovské množství prachu a úlomků, které zacloní sluneční záření a dojde k tzv. impaktní zimě. Dlouhou dobu se mělo za to, že to byla příčina mnoha masových vymírání života na Zemi. To ale nezpůsobily všechny dopady meteoritů. A už vůbec ne těch největších, jako třeba Chicxulub, který má na svědomí dinosaury. „Po desetiletí si vědci lámali hlavu nad tím, proč některé meteority způsobují masová vymírání a jiné, dokonce i ty opravdu velké ne,“ říká v tiskové zprávě liverpoolský sedimentolog Chris Stevenson a člen výzkumného týmu, který se touto otázkou zabýval.
Na velikosti nezáleží
Odborníci z oblasti paleontologie, stratigrafie asteroidů, mineralogie, mikrofyziky mraků a modelování klimatu z Liverpoolské univerzity a Instituto Tecnológico y de Energías Renovables na Tenerife pomocí nové metody analyzovali čtyřicet čtyři kráterů z období posledních 600 milionů let a vyhodnotili obsah minerálů ve vyvrženém prachu. Zjistili, že po pádu jakkoli velkého meteoritu na horniny bohaté na draselný živec následovalo období hromadného vymírání. Jeho příčinou tak bylo složení horniny na místě dopadu, nikoli velikost meteoritu. Výsledky své studie zveřejnili v časopise Journal of the Geological Society of London.
Jak vědci uvedli, draselný živec je poměrně neškodný a není toxický. Je to ale minerál, který působí jako silný nukleátor ledu, což znamená, že v atmosféře vytváří krystalky ledu. Zásadním způsobem tak ovlivňuje dynamiku mraků, které jsou důležité při vyrovnávání klimatu. Díky tomu jsou průhlednější a propouštějí více slunečního záření. To má za následek ohřívání planety a změny klimatu. Atmosféra je citlivější na skleníkové plyny, například po sopečných erupcích. Zatímco impaktní zima, která nastává po vymrštění prachu po dopadu meteoritu, který zacloní slunce, může trvat pár měsíců, prach s draselným živcem dál tvoří krystalky a způsobuje dlouhodobé globální oteplování. Následky se můžou projevit za 1 000 až 10 000 let.
Co přesně a jak způsobovalo vymírání a jak dlouho účinky draselného živce trvaly bude předmětem dalších výzkumů. Změny klimatu, které vedly k hromadnému vymírání, byly způsobeny pádem meteoritů. Člověk by svým působením a zvyšováním emisí minerálních aerosolů do atmosféry mohl představovat stejné riziko.
Zdroje: astronomy.com, scitechdaily.com, www.sciencealert.com, www.space.com
