Stovky podivných, dva tisíce let starých koulí, jsou nyní další záhadou. Navíc ani o podzemních prostorách pod třetí největší pyramidou v Teotihuacánu neměl nikdo ponětí až do roku 2003. Tehdy byla díky dešti objevena jáma nedaleko vstupu do šestistupňového chrámu Opeřeného hada.

Archeolog Edwin Barnhart popsal tajemné koule jako „velmi zajímavé předměty“. Zároveň uvedl, že nikdy nic podobného neviděl v žádném jiném archeologickém kontextu. Nalezené koule nejsou ze zlata, ale jsou hliněné, zvenčí jsou však potaženy jakýmsi zlatým obalem. Právě ten jim propůjčuje vzhled zlatých koulí. Jaký je jejich původ?

Na video, které ukazuje krásu těchto koulí, se podívejte zde:

Zdroj: Youtube

Záhady Mayů

Mayská civilizace se stala centrem zájmu mnoha badatelů. Starobylý Teotihuacán je jedním z nejtajemnějších míst na zemi. Netušíme, kdo ohromný chrámový komplex postavil, ani proč ho opustil.

Zlaté koule nalezené pod Chrámem opeřeného hada otevřely cestu k neznámému tunelu. Vědci, kteří se pustili do průzkumu jeskyní pomocí robotické sondy, pronikli do temnoty a doufali, že se jim podaří najít pozůstatky po dávných lidech.

Pátrání vědce přivedlo na tajemný tunel, který nalezli asi po 250 metrech v jeskyni. Na jeho konci se nacházely ony tajemné koule, které byly později identifikovány jako barevná hlína. A další mayská záhada byla na světě. Nikdo totiž nebyl schopen určit, k čemu koule sloužily. Koule jsou velké od 3 do 13 centimetrů v průměru a jejich jádro není z kovu, ale z jílu. Zlaté se jeví díky minerálu jarosit, jímž jsou obalené a který vzniká při oxidaci pyritu známého díky barvě podobné zlatu.

Jako jedna z teorií se objevila teorie o tom, že v jeskyni byly pořádány posvátné rituály. Stěny i strop obou jeskynních komor byly totiž pokryty podobnou hmotou jako koule, tedy práškem minerálního původu složeného z magnetovce, pyritu a hematitu. Zlaté skvrny na stěnách jeskyně svítily, když se na ně běhen obřadu namířilo světlo. Jeskyně tak vypadala, jako by zářila tisíci hvězdami nebo světelnými body tak, že evokovala vesmír.

Podzemní studium oblohy a Drážďanský kodex

Mayský kalendář byl silně kalibrován podle oběžných parametrů planet v naší sluneční soustavě. Nejvíce zachycoval vnitřní planety. Právě odtud se vzal názor, že jeskyně mohla sloužit ke studiu oblohy v podzemí.

"Tyto nádherné koule ze žlutého materiálu silně naznačují, že někdo znázorňoval planety,“ uvedl ve své knize Klíč k synchronicitě její autor David Wilcock.

Nejvíce Maye zajímala planeta Mars, byli fascinováni jeho oběžnou dráhou. Její souvislost s Mayským kalendářem je vyobrazena v Drážďanském kodexu, který popisuje kalendář v souvislosti s pohybem Marsu po obloze.

Drážďanský kodex je nejstarší známý písemný záznam z Ameriky, jenž byl znovuobjeven v Drážďanech po stovkách let. V mnoha ohledech je považován za astronomický almanach, který se věnuje různým vesmírným jevům. Almanach také rozděluje dny do deseti skupin po 78 dnech, což se rovná 780 dnům neboli synodické periodě Marsu neboli době, za kterou se Mars z lidského pohledu vrátí na stejné místo na obzoru. Nad samým almanachem je pak zobrazen pás oblohy s nebeskými symboly, mezi nimiž je i jakýsi drak, tvář Marsu.

Vědci se domnívají, že tajemné zlaté koule mohly Mayům pomoci při bližším studiu rudé planety a při sestavování obsáhlých popisů noční oblohy.

Záhada pyramidy

K dalším nevysvětlitelným jevům pak patří i fakt samotné jeskyně. Je totiž jasné, že byla zavalena jejími obyvateli. Její vchod byl zablokován sutí a na 1500 skryt před světem.

Průzkum tunelu odkryl vzdálenou chodbu se dvěma místnostmi přímo pod základy pyramidy. Kromě Severní a Jižní komory pak byla objevena další trojice komor, které objevil dálkově řízený robot, který se dokázal protáhnout až do vzdálenosti sta metrů. A právě tehdy byly objeveny ony koule.

Zdroje:

www.howandwhys.com, www.express.co.uk, gizmodo.com