Pravá ruka Anděla smrti

Miklós Nyiszli se narodil 17. června 1901 v rumunském městě Szilágysomlyó. V této transylvánské oblasti se zdržoval celé své dětství, dokud nebyl čas zvolit budoucí kariéru. Tou se stala medicína. Nejbližší univerzita se nacházela ve městě Cluj-Napoca, kam se odstěhoval, avšak pouze na rok – ve studiích pokračoval v německém Kielu a později ve Wroclawi, kde roku 1930 získal titul doktora medicíny.

Dalších deset let svobodně vykonával soudní lékařství, budoval rodinu a těšil se, kam ho život zavede. Netušil, že to bude do rozevřených čelistí koncentračního tábora Osvětim.

Po okupaci Maďarska v březnu 1944 byl společně se svou manželkou a dcerou transportován do tábora smrti. Nebýt doktorátu, pravděpodobně by skončil jako zbytek vězňů, možná by ho poslali na nucené práce nebo rovnou do plynu. Namísto jisté smrti se ale stal Mengeleho asistentem.

Experimenty na dvojčatech a trpaslících

Miklós se z donucení účastnil pitev, které sice znal ze svého povolání, jenže tam z těl nebožtíků teprve zjišťoval příčinu úmrtí, zatímco v ordinaci doktora Mengeleho přesně věděl, kdo a jak je zabil. Miklós se zaobíral ostatky dvojčat a trpaslíků, na kterých Anděl smrti prováděl své experimenty, později pitval i vězně, u nichž se doktor domníval, že zemřeli na následky infekčních onemocnění. Také vyšetřoval otce a syny a po smrti měl jejich ostatky připravit k výzkumu v berlínském Muzeu antropologie. Výsledky měly prokázat podřadnost židovské rasy.

Jednoho dne byl Sonderkommandem přivolán do plynové komory. Pod těly mrtvých lidí byla nalezena živá dívka. Miklós a členové komanda se ji pokusili zachránit, jenže zpráva o jejím přežití se donesla až k dozorcům, kteří děvče zastřelili.

Trauma z Osvětimi

K Miklósovi se často dostávaly informace o plánovaném vyhlazení celého pobočného tábora. Když se dozvěděl, že ženský tábor C, v němž přebývala jeho manželka a dcera, měl být zlikvidován, podplatil SS, aby je přesunuli do pracovního tábora.

Krátce před osvobozením Osvětimi byl poslán do tábora Mauthausen. V něm se zdržel pouhé tři dny, poté byl převezen do Melku. Svobodu našel až 5. května v Ebensee, celou dobu ho ale trápilo, zda manželka s dcerou přežily. Nakonec zjistil, že se po pochodu smrti ocitly v Bergen-Belsenu a dočkaly se osvobození.

Po konci druhé světové války podal svou výpověď v Norimberském procesu. Lékařskou praxi až do konce života odmítal vykonávat. O svém pobytu za zdmi osvětimského tábora napsal knihu Byl jsem Mengeleho asistentem. Dne 5. května 1956 Miklós zemřel na infarkt.