„Invazivní věda“
Věda o invazivních druzích je obor, který se teprve rozvíjí. Zabývá se výzkumem šíření „cizích“ druhů živočichů a rostlin, které byly záměrně nebo náhodně zavlečeny na místo, kde konkurují původním druhům, které dokážou vyhubit, nebo naruší původní ekosystém. Boj s nimi stojí miliardy ročně a zatím není žádná účinná strategie, jak se s nimi vypořádat. Vzpomeňme třeba „čínskou“ berušku u nás, která již téměř vyhubila slunéčko sedmitečné, nebo protivného „španělského“ slimáka, se kterým se potýkají zahrádkáři. A co mají společného s vesmírem? Zdánlivě nic. Jsou jen příkladem, co by se mohlo stát, kdyby naši planetu zaplavili organizmy z vesmíru. Možnými scénáři, a hlavně jak se takovým zamořením bránit se invazivní věda také zabývá.
Bumerang
Možným zaplavením Země vesmírnými návštěvníky se zaobírají i různé studie. Nemluvíme přirozeně o neznámých bytostech z jiných planet, ale mikrobech, které by jako neviditelní černí pasažéři přicestovali na Zem spolu s návratem vesmírné mise. Víme, že se zatím nenašly známky života na jiných planetách, ale problém je v tom, že člověk sám může ze Země různé bakterie dopravit na jinou planetu. Například některé mikroby, které se běžně vyskytují v těle člověka, a nemusí způsobit zdravotní potíže, v podmínkách mikrogravitace dokážou velmi rychle geneticky zmutovat, stát se odolnějšími, nebezpečnější, škodlivějšími a likvidovat svou konkurenci, jak ukázaly testy studie. Pokud by se původní kmen zemských bakterií dostal jako nový odolný kmen z jiné planety zpátky na Zem, ohrozil by vážně lidský život. V budoucnu se tedy může stát, že člověk „znečistí“ jinou planetu zdánlivě neškodnými mikroby, ty se přizpůsobí a rozšíří a další mise přiveze na Zem nové vyvinuté formy. To znamená pro náš život značné nebezpečí.
Zbytečné bití na poplach?
Člověk dobývá a zkoumá vesmír už desetiletí. Krátkodobý či dlouhodobý pobyt na Marsu, Měsíci nebo jiných planetách je zatím ve hvězdách. Zdá se tedy, že je zbytečné se tím zabývat. Avšak není to úplně pravda. V roce 2019 vyslal Izrael na Měsíc lunární modul Beresheet, který nezvládnul přistání, nicméně na své palubě měl pro výzkumné účely i želvušky, nejodolnější milimetrová stvořeníčka, která dokážou upadnout do téměř mrtvolného stavu, ve kterém přežijí radiaci, teploty téměř až tři sta stupňů pod nulou a sto padesát stupňů horka. Zmrzlé dokážou vydržet desítky let, přežít i ve vakuu a jiných extrémních podmínkách. Neví se, zda havárii přežily či nepřežily. Sice se nepředpokládá se, že si teď pobíhají po Měsíci a radují se z nového prostředí, nebo se že zavrtaly a čekají na kapičku vody, která je oživí. Ale… Kdo ví?
Naše planeta v ohrožení už dnes?
Vědci, biologové, vesmírné agentury i další organizace souhlasí, že vědomě přenášet živé organizmy do vesmíru není nejen vůbec dobré, ale navíc velmi rizikové. NASA i jiné vesmírné agentury se snaží vysílat do vesmíru přinejmenším „sterilní“ předměty. I tak si dnes nejsou odborníci jistí, zda jsme už na Mars nebo Měsíc neposlali náš pozemský „život“, tedy živé mikroby, které se můžou tamnímu prostředí přizpůsobit. A co víc, že se jim tam bude dařit a jednou se přichytí na modul, dostanou se zpět na Zem a způsobí velké problémy. Jakou katastrofu by invaze mikrobů způsobila, lze v tuto chvíli jen těžko odhadnout, ale zcela jistě by zaměstnala mnohá vědecká pracoviště a nemocnice. To je samozřejmě jen zatím teoretický předpoklad. Je však dobře, že se astrobiologové, výzkumníci, vědci v oblasti zkoumání invazivních druhů a další zabývají otázkou biologické bezpečnosti naší i jiných planet. Doufejme, že až se člověk jednou vydá vstříc životu mezi hvězdami, bude to alespoň v tomto ohledu cesta bezpečná a neohrozí pozemšťany ani „planetšťany“ v jejich nových domovech.
Zdroje: arstechnica.com, www.sciencealert.com, www.newsweek.com
