Geobiolog nastínil netušený, ale možný scénář konce světa. Může přijít kdykoliv
Už několik desítek let vědci upozorňují, že náš známý svět se řítí do záhuby. Očekávat máme tsunami, zemětřesení, výbuchy sopek a další přírodní katastrofy. Geobiolog Joe Kirschvink z Cal Tech ale tvrdí, že konec světa nemusí vypadat tak dramaticky. Smrt může přijít pomalu a nenápadně.
Stalo se to někdy před 3,4 miliardami až 2,9 miliardami let. V té době byla naše planeta ještě mladá a na první pohled pustá. V jejích oceánech ale bylo živo. Obývaly je bakterie a sinice živící se metanem a dalšími skleníkovými plyny. Proces evoluce ale již probíhal.
Během 360 milionů let se vyvinuly cyanobakterie, známé jako zelené řasy, schopné pohlcovat sluneční svit a jako vedlejší produkt svého metabolismu uvolňovat do atmosféry kyslík. Za tu dobu jich bylo tolik, že tento, pro nás životadárný plyn, nahradil metan. Nastala Velká oxidační událost.
Mikrořasy a konec světa
Atmosféra založená na kyslíku umožnila, aby se vyvíjel život takový, jaký známe dnes. Přinesla ale smrt těm organismům, které dýchaly metan. Z jejich pohledu sinice otrávily svět. A podle Joea Kirschvinka se historie může opakovat.
„Nikdo přesně netuší, co přesně způsobilo, že sinice začaly fotosyntetizovat a produkovat kyslík. Nevidím důvod, proč by k takovému evolučnímu posunu nemohlo dojít znovu. Se stejnými katastrofálními následky pro veškerý život na naší planetě," vysvětluje.
Podle něj by začátek konce světa mohl nastat v tu chvíli, kdy by se skupina jednobuněčných organismů naučila metabolizovat sůl, která je přítomna v oceánech. „Chlorid sodný neboli NaCl by se rozdělil na sodík a chlor. Sodík by si řasy uložily a chlor uvolnily do atmosféry. Jenže tento plyn je prudce jedovatý," představuje svůj scénář geobiolog.
Otrávený svět
Už nyní se chlor z mořské vody do ovzduší dostává. Jakmile se vlny roztříští o pobřeží, kapky na sebe navážou vzduch a spadnou zpět do oceánu. Lehké bublinky ale stoupají vzhůru, tam prasknou a nad hladinou začne chemický proces. Mikroskopické částice vody, rozpuštěného chloridu sodného a dalších solí začnou reagovat s přízemním ozonem a slunečními paprsky. Na konci procesu plují ve vzduchu čisté molekuly chloru.
Naštěstí pro nás, jejich koncentrace je zanedbatelná. Pokud by ale byla vyšší, cítili bychom nepříjemné dráždění v nosní sliznici a migrénu. Následovala by bolest na prsou, zvracení a náhlá změna krevního tlaku. Smrt by nastala selháním srdce. „Chlor by nás zničil stejně, jako kyslík usmrtil ty organismy, které byly závislé na metanu. Zatím neexistuje žádná známá evoluční výhoda podobné metabolické změny řas. Zároveň ale také neznáme benefity, jež motivovaly sinice, aby se naučily fotosyntéze."
Zdroj: