Umělec se narodil 14. června 1928 v Pardubicích, Československo. Od dětství miloval hudbu a chtěl se stát zpěvákem. Navštěvoval soukromé pěvecké hodiny, a protože byl opravdu nadaný, dostal se do operního sboru Divadla J. K. Tyla v Plzni, kde několik let působil.

V padesátých letech působil v Hudebním divadle v Karlíně, v devadesátých letech nastoupil do Národního divadla. Tam byl dlouholetým členem operního souboru a divadlo opustil až kvůli odchodu do penze. Za svůj život ztvárnil mnoho operních rolí.

Příležitost u filmu

Milan Karpíšek ale nebyl pouze talentovaným zpěvákem, ale také hercem. Zahrál si například v komedii Martina Friče Nechte to na mně (1955). Největší příležitostí a vstupenkou do světa filmu pro něj byl dramatický snímek Černá punčocha (1986).

Kriminální film režiséra Otokara Fuky je inspirován skutečnými vraždami z osmdesátých let, ke kterým došlo v severních Čechách a v Praze. Hlavní postavou psychologického dramatu je padesátiletý krejčí Miroslav Opatovský, který pracuje luxusním pražském salonu.

Dámský krejčí vypadá na první pohled jako slušný a spořádaný člověk, který je oddaný své rodině. Pod maskou bezúhonnosti se ale skrývá temné tajemství. Starší muž má totiž skrytou sexuální úchylku, která v kombinaci se stresem, nespokojeností a frustrací začíná nabírat na intenzitě.

Bravurní herecký výkon

Původně role čekala na Josefa Kubíčka, který si postavu nebezpečného šílence zahrál už v Případech majora Zemana, ten ale roli tenkrát odmítl. Bál se toho, že bude diváky zaškatulkován pouze do záporných rolí psychopatů a násilníků. Což bylo tehdy zcela oprávněné.

Operní zpěvák se role nadšeně ujal, jako velké výzvy. Na svou roli se velmi dobře připravil a položil se do ní s velkým nasazením. Postavu psychicky vyšinutého Opatovského ztvárnil tak věrohodně a děsivě, že se ho báli i herečtí kolegové.

Ve filmu Černá punčocha se totiž frustrovaný a narušený krejčí jednoho dne neovládne a přepadne mladou fotografku Moniku. Vybije si na ní všechno, co v sobě drží a na místě ji uškrtí. Zatímco se rozbíhá kriminální vyšetřování, chlípný Opatovský dostává chuť na další oběť.

Herecká kolegyně Olga Hrubá, která ve filmu hrála jednu z obětí měla při natáčení opravdu nahnáno. Karpíšek byl tak přesvědčivý, že se Hrubá bála, že ji doopravdy uškrtí. Scéna při natáčení mnohokrát opakovala. Tato část s vrahem se natáčela pět dní, což bylo pro všechny náročné.

Paradoxem je, že herečka následně zažila přepadení doopravdy. Nedlouho po premiéře filmu byla přepadena. Naštěstí šlo pouze o zloděje, nikoli vraha. Policisté se jí při výslechu samozřejmě zeptali, zda náhodou není onou obětí z nového filmu o psychopatickém vrahovi.

Konec s natáčením

Milan Karpíšek zažil to, čeho se jeho herecký kolega bál. Byl zaškatulkován do role brutálního vraha. Této nálepky se do konce života nezbavil. Jeho výkon byl tak dokonalý, že si ho dobírali i kolegové z divadla. Lubomír Lipský prozradil, že na něj měli v divadle na chodbě volat „vrahu“.

Další herecké role do filmu už nepřišly. Věnoval se tedy nadále zpěvu, učil na Státní konzervatoři a působil do stáří na divadelním jevišti. Dostal několik cen za svůj přínos kultuře.

V soukromí žil se svou manželkou Irenou Drtinovou, která byla také operetní zpěvačka. Umělec zemřel 19. května 2002 v Praze. Odešel necelý měsíc před svými čtyřiasedmdesátými narozeninami.

Zdroje: www.csfd.cz, www.lifee.cz