Zapálený komunista Moučka zavrhl svého bratra. Byl vyšetřovatelem Horákové

3. prosinec 2019 četba na 3 minuty
Jaroslav Moučka

Jaroslav Moučka

Foto: ČSFD

Poctivá tvář dobráckého muže z lidu předurčovala Jaroslava Moučku pro role bodrých chasníků, kriminálních vyšetřovatelů a předsedů družstev. Jaký byl ve filmu, tak to cítil i ve svém nitru. Myslel to dobře. A zřejmě proto se mu po Sametové revoluci tak snadno odpustilo, že byl komunistou.

Kdo vyrůstal v chudých poměrech, pamatoval světovou hospodářskou krizi a zažil německou okupaci, snadno se nadchl pro komunistické myšlenky. Stejně tak Jaroslav Moučka a jeho o rok starší bratr Milan. Ilegální distribuce levicových tiskovin znamenala odvážný odpor proti Hitlerovi a Milan si za ni odseděl dva roky v nacistickém vězení. Ihned po osvobození oba bratři vstoupili do komunistické strany.

Dva bratři, jedna krev, stejná výchova. Přesto se z jednoho stal zanícený fanatik a druhý zůstal nohama na zemi. Jaroslavovi bylo odmalička jasné, že musí tvrdě pracovat, pokud to chce někam dotáhnout: vyučil se kamnářem, pekařem, knihkupcem i strojním zámečníkem, už během války ho však zlákalo divadlo a z pozice inspicienta v oblastním divadle se vypracoval až na předního pražského herce.

Milan se naproti tomu domníval, že cesta k lepšímu živobytí povede snáze a lépe přes likvidaci třídního nepřítele. Začal strmě stoupat v hierarchii StB a v říjnu roku 1949 se stal členem vyšetřovací skupiny v Ruzyni. Jeho prvním velkým úkolem byla příprava procesu s Miladou Horákovou.

Milan Moučka nechvalně proslul jako drsný vyšetřovatel, který podroboval politické vězně nelidsky dlouhým výslechům a ve věznici zavedl i fyzické mučení. O Horákové u soudu vypověděl: "Ona nic nepopírala, ona to jenom vysvětlovala ze svého hlediska a tvrdila, že je to správné. Že my komunisté postupujeme nesprávně a proti zájmu lidí."

Za své kruté bachařské metody si vysloužil Řád 25. února 1948, Řád práce a dvě medaile. Teprve po Stalinově smrti v roce 1956 byl obviněn ze špatného zacházení s vězni a propuštěn ze služby.

Jeho bratr Jaroslav mezitím budoval vlastní hereckou kariéru a o jeho působení v StB mnoho nevěděl. Když mu došlo, čeho se Milan dopustil, nadobro s ním přerušil kontakt. "Bylo to těžké životní rozhodnutí, odvrhnout bratra, kterého jsem měl rád," přiznal s hořkostí na stará kolena.

Jaroslav těžce nesl i vpád sovětských vojsk na území Československa a na protest vystoupil z komunistické strany. Přijal hlavní roli ve snímku Dlouhé odpoledne, který posléze putoval do trezoru, a objevil se také v Kachyňově dramatu Ucho. Komunisté mu to nemohli odpustit, ale sankce na něj neuvalili. Teprve po vydání Charty 77 mu dali nůž na krk: buď se vrátí do strany, nebo bude do konce života hrát jenom křoví.

Herec se tedy mezi straníky vrátil a krátce nato přijal odměnu ve formě titulu zasloužilého umělce. Divákům se vryl do paměti jako tajemník okresního výboru KSČ z televizního seriálu Okres na severu, v němž de fakto předváděl, jak by to na takovém výboru mělo vypadat. Zůstal věrný svým ideálům, ale zrůdnou tvář komunismu nikdy neschvaloval. Díky tomu nebyl po listopadu 1989 vyšachován ze hry a pokračoval v herecké kariéře, kterou ukončila až Parkinsonova choroba.

Oba bratři Moučkovi zemřeli roku 2009; upřímně oplakáván však byl jen jeden z nich.

Akční letáky