Tato žena se v šedesátých letech řadila mezi ikony jak televizní, tak módní. Obyčejné smrtelnice se oblékaly i česaly jako ona, až takovou sílu mělo nové médium zvané televize a lidé, kteří se v ní objevili, se stali okamžitě miláčky národa. Tedy do doby, než zasáhl režim. Ale o tom až později.
Sličná dáma se narodila 2. března 1934. Práce hlasatelky byl snem pražské rodačky, a tak sebrala veškerou odvahu a na popud Josefa Zímy se rozhodla do tehdejší Československé televize napsat. Prošla konkurzem a vyhrála. O tři dny později už rozdávala úsměvy z televizní obrazovky.
To se psal rok 1957 a z mladé dámy se stala doslova ikona. Nebylo překvapením, že se už o dva roky později objevila i na filmovém plátně, a sice ve filmu Jiřího Krejčíka s názvem Probuzení. V roce 1964 ji diváci také mohli spatřit ve snímku Františka Filipa Tři chlapci a jako poslední filmovou roli zmíníme televizní počin Milana Šteindlera Maestro.
Dostala stopku a nesměla se už na obrazovce objevit
Přišel ovšem rok 1968 a s ní sovětská okupace. A přesně to byl zlomový rok i pro naši doposud tajemnou hlasatelku. Komunistický režim samozřejmě ruské tanky vítal, nicméně tu byli i tací, kteří se s tímto “bratrským” počinem tak úplně neztotožňovali. Obyčejný člověk mohl nesouhlas vyjadřovat různými způsoby, ovšem jen málokdo měl k dispozici tak silnou zbraň, jako je televizní vysílání.
Když totiž československý národní tým porazil ten sovětský na mistrovství světa v hokeji v roce 1969, zazněla do všech obýváků ve všech domácnostech tato věta: „Normálně piji urologický čaj, ale dnes připíjím vínem našim hokejistům, protože jde o vítězství nejen sportovní, ale i morální.“ A to byl konec jedné hlasatelské éry.
Ačkoliv obecně panovala dobrá nálada, protože našim hokejistům fandila i většina ostatních týmů, kteří se onoho mistrovství účastnili, pomalu ale jistě se blížila normalizace a komunisté si začínali vyřizovat účty. A naše hlasatelka jím byla tímto svým odvážným výrokem velkým trnem v oku. Dostala stopku a nesměla se už na obrazovce objevit.
Vařila hercům kávu, vodila účinkující na vrátnici
Nesměla dokonce moderovat ani venkovské zábavy, zákaz platil na vše. Jediná práce, kterou mohla dělat byla asistentka v divadle. Vařila hercům kávu, vodila účinkující na vrátnici, zkrátka to nemělo nic společného s tím, co jí tak šlo a co milovala.
Do toho jí zemřel její milovaný manžel a ona zůstala na výchovu malé dcerky sama. Bez pomoci ostatních, protože “kamarádíčkovat” se s pro režim nežádoucími bylo zkrátka nebezpečné. Aby toho nebylo málo, následovaly tři autonehody, z nichž jedna byla natolik vážná, že rok a půl nevstala z nemocničního lůžka.
Na lepší časy se začalo blýskat až v 80. letech, na jejich konci se dokonce jako programová hlasatelka na obrazovky vrátila. Později jste pak ještě její hlas mohli slýchat z rádia, a to Frekvence 1, kde spolumoderovala pořad Dámský klub.
Bylo to nečekané a náhlé
Tato všeobecně uznávaná a oblíbená moderátorská a hlasatelská hvězda zemřela v pouhých sedmasedmdesáti letech. “Bylo to nečekané a náhlé, z banálního zápalu plic se vyvinulo zřejmě selhání imunity. Zaskočilo nás to, protože byla absolutně fit, jako vždy perfektní profesionálka. Ještě před měsícem jsme spolu točily pořad, jezdily jsme s ní a Marií Tomsovou s pořadem Hlasatelky v akci a byla pořád v plné síle," smutně potvrdila skon své kolegyně další televizní legenda Saskia Burešová.
Milena Vostřáková zemřela v roce 2011 po krátké nemoci. V srdcích diváků zůstane ale napořád.
Zdroje: idnes.cz, prazskyden.cz, i60.cz