Rudolf Forman byl známý jako čestný a pracovitý chlapík, který bojoval za svobodu a mír. Bohužel však na svého soupeře, nacistické Německo, nestačil a to se mu stalo osudným. Byl členem odboje, pomáhal národu a sám to odnesl životem. Zemřel jako hrdina.
Věděl to i jeho syn Miloš, který ho i přesto, že ve skutečnosti nebyl jeho pravým synem, celý život považoval za otce. Miloval ho i poté, co se dozvěděl, že je nemanželským synem z úletu matky Anny a architekta Otto Kohna.
Před válkou si žila rodina Formanových idylicky. Provozovala hotýlek na břehu Máchova jezera a těšila se z jeho oblíbenosti. Vše bohužel narušil příchod války. Podnikání museli nechat a dostali nabídku na útěk do Švédska. Byl to však právě Rudolf, který se rozhodl ve vlasti zůstat. Bohužel ho však toto rozhodnutí stálo život.
Gestapo mu odvedlo otce přímo ze školy
Byl začátek dubna roku 1940 a gestapo si pro něj přišlo přímo do školy, kde se Miloš učil a Rudolf vyučoval. Miloš samozřejmě tenkrát nevěděl, že se jeho tatínek zapojil do organizace na obranu národa, proto nerozuměl tomu, proč si ho gestapo odvedlo. Nechápal to.
Naposledy ho osmiletý hoch viděl na školní chodbě, kde mu otec předal psaníčko pro maminku a uklidňoval ho, že vše bude v pořádku, ať nemá strach. Bylo to však naposledy, co svého otce viděl. Každý den pak chodil po dobu tří měsíců na čáslavské nádraží, kde vyhlížel vlak od Kolína, kterým se tatínek vrátí. Když ho ale přestěhovali do České Lípy, přestal s tím.
Ve vězení byl prý Rudolf stejně chrabrý jako v soukromém životě. Nikoho neprozradil, vše bral na sebe a veškeré týrání a trápení hrdinně snášel. Miloš se zatím doma staral o maminku, která truchlila a s otcovým odchodem se nemohla smířit. Bohužel to ale nebylo všechno.
Matku odvlekli před jeho očima
V srpnu roku 1942 udeřilo gestapo podruhé. Miloš byl zrovna doma v posteli nemocný, když k nim vtrhli vojáci a maminku vláčeli pryč. Ta se do vězení dostat ani neměla, skončila tam omylem, protože byla pravidelnou zákaznicí v hokynářství, kde se objevil protinacistický leták. O Miloše se pak staral jeho strýc Boleslav.
Oba rodiče čekal krutý osud. Z vězení se dostali do Terezína a pak do Osvětimi, kde zemřeli na tyfus. Forman na ně celý život s láskou vzpomínal a na jejich konání v nejtěžších hodinách lidstva byl náležitě hrdý.
