Zdroj: Profimedia.CZ
Největší trapasy Miloše Jakeše: Hodná holka a bojleři nebyly zdaleka nejhorší
Během roku 1989 Miloš Jakeš sklouzl z role obávaného komunisty do pozice komické postavičky, která se zuby nehty snaží odvrátit konec režimu, i když ze sebe neumí dostat ani souvislou větu. Jeho projev na Červeném hrádku bavil celou republiku, zároveň však poněkud zlehčil Jakešovu předchozí ponurou kariéru.
Obecně známou osobností se Miloš Jakeš stal až v roce 1987, kdy znenadání nahradil Gustava Husáka ve funkci generálního tajemníkema ÚV KSČ. To ovšem neznamená, že do té doby nikde nebyl a nic nedělal. Po stranickém žebříčku šplhal od samého konce války a v 2. polovině 60. let působil jako náměstek ministra vnitra. Během Pražského jara se tvářil jako zastánce reforem, avšak po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do Československa odletěl do Moskvy a vrátil se s jinými názory. Najednou prohlásil, že jediná cesta vede přes upevnění spolupráce se SSSR a obnovení socialistických principů v hospodářství. Během normalizace se díky tomu udržel ve vysoké politice a staral se především o oblast zemědělství. Mimo jiné dohlížel na JZD.
Přestavba není jednoduchý proces, soudruzi!
Když se v 80. letech poměry zase trochu změnily a na scéně se objevil Michail Gorbačov se svou perestrojkou, v Miloši Jakešovi se opět probudil reformátor. Po zkušenosti z roku 1968 však byl tentokrát opatrnější a své úvahy ventiloval jen na stranických schůzích za zavřenými dveřmi. Utajen měl být i projev, který svým soudruhům přednesl na Červeném hrádku v červenci 1989. Nepovedlo se. Nahrávka unikla do éteru a prozradila lidu, jak si generální tajemník představuje "perestrojku na československý způsob". Bohužel se ukázalo, že tomu sám moc nerozumí.
"To není jednoduchý proces ta přestavba, není. To je proces, bych řekl, v kterým se ne každý dost vyzná a proces, do kterýho mohou vstoupit nepřátelé. A vypadají přitom jako přátelé, určitou dobu," tvrdil Jakeš, který byl očividně jedním z těch, kdo se v pojmu "přestavba" ztratili. Podobně jako se posluchaři brzy ztratili v jeho nesouvislém projevu. Do dějin vstoupila záměna jeho "brojlerů" za "bojlery", které by se patron JZD asi dopustil neměl, a poznámka o Haně Zagorové, jež podle něho byla "milá holka", ale brala "už tři roky po sobě šest set tisíc každý rok".
Co tím chtěl Jakeš říci? Nemohl pochopit, že se proti komunistickému systému staví i slavní umělci, kteří žili v blahobytu, a teoreticky jim tedy v režimu nic nescházelo. Hana Zagorová byla příkladem. Bez podpory lidu a známých tváří byla komunistická strana podle Jakeše osamocena jako "kůl v plotě". Kladl důraz na osvětu. Chtěl lidem vysvětlovat, proč je jeho vláda nejlepší.
Všude špatně, v ČSSR nejlépe
Uznal sice, že západní země rychle zbohatly, ale poukázal na problém nezaměstnanosti, který kapitalismus nevyřešil. Na druhé straně neviděl cestu ani v kopírování Sovětského svazu: "Nefunguje to, zaostalo to, tam ta situace je zcela jiná než naše, naše vesnice je vysoce kulturní, podobá se městu..." Československo pod vedením KSČ bylo evidentně nejšťastnějším místem planety.
Zdroj: Profimedia.CZ
Nejtrapnější a zároveň nejsmutnější na Jakešově osobnosti byla jeho neochota či neschopnost pochopit touhu lidí po základních svobodách. Ještě v listopadu roku 2019, tedy půl roku před svou smrtí, považoval Sametovou revoluci za "kontrarevoluční převrat", rozpoutaný frakcí StB za účelem vyměnit stranické vedení. Strůjci převratu si podle Jakeše neuvědomili, že tím skončí celý socialismus. Generální tajemník se cítil zrazen vlastním aparátem i Sovětským svazem, který tentokrát neposlal na pomoc žádné tanky. A obyčejní lidé? Ti si určitě žádnou změnu nepřáli. Přeslechl snad jedno z nejpopulárnějších hesel demonstrací, které znělo "Jakeše do koše"?
V dokumentu Milda natočeném režisérem Pavlem Křemenem v roce 2017 Miloš Jakeš prohlásil, že většina lidí by se chtěla do socialismu vrátit. Opět se oháněl nezaměstnaností, i když zrovna ta se v té době pohybovala na minimu. Když pak přišlo na témata jako nemožnost cestování, pronásledování mladých lidí kvůli poslechu alternativní hudby a proces s Miladou Horákovou, Jakeš vztekle třískl do stolu. Takové věci prý nebyly vůbec podstatné. "Jsem přesvědčen, že se nemáme za co omlouvat," pronesl zarytě. V tu chvíli už nebyl k smíchu. A nepůsobil ani jako hodný dědoušek milující švestkové knedlíky. Zůstal tvrdohlavým starcem, jemuž chyběl smysl pro základní hodnoty.
Zdroje: www.e15.cz, www.totalita.cz, www.irozhlas.cz
