Snad nejznámější kat u nás, Jan Mydlář proslul jako aktér popravy 27 českých pánů a jiných předáků českého stavovského povstání. Pavel Skála ze Zhoře o tom napsal: „Toto odpravení osob těchto mečem vykonalo se od jednoho a téhož mistra popravního skoro ve čtyřech hodinách tak bystře, že ani při jedné osobě rány ňáké zmateční uděláno není, a to meči čtyřmi: prvním odpravil jich jedenáct, druhým pět, ostatními dvěma osm.“ (Zdroj: www.hrdelnipravo.cz/katove-a-jejich-pacholci)
Oběť lásce
Jan Mydlář nebyl žádný bezcitný hromotluk. Byl to inteligentní, vzdělaný muž, který opovrhoval válkami a násilím. Právě naopak si zakládal na lidskosti a pochopení. Jak se někdo takový mohl stát katem? Napoví nám známé francouzské rčení: Za vším hledej ženu.
Poprava českých pánů na Staroměstském náměstí
Mydlář totiž nestal katem díky dědictví ani vykoupení, nýbrž kvůli nešťastné lásce. Hlavní aktérkou byla Dorotka, dcera Janova strýce Matěje Mydláře. V té době Jan studoval na Karlově univerzitě fyziku a latinu. Tam se také setkal s váženým učencem Janem Jesenským. V něj měl velkou důvěru a respekt. Ironií osudu je, že i on byl mezi 27 pány, které Jan v červnu roku 1621 popravil.
Během studia se bezhlavě zamiloval
Jenže Dorotka nebyla žádný anděl. Údajně měla otrávit svého manžela, mlynáře Vaňuru. Posléze nechtěla nic přiznat, a tak si ji vzal na paškál tehdejší mistr popravčí Záviš Matěha. Ten nebohou dívku mučil hodiny a dny, dokud nepřiznala i to, co neudělala. Kromě toho pod tlakem mučidel udala další dvě ženy, kořenářky, které ji měly obstarat jedovaté bylinky. Nebohá dívka byla k šoku svého nápadníka Jana odsouzena k hrdelnímu testu. A ne jen tak nějakému. Mladá žena měla být zahrabaná zaživa pod šibenici. (Zdroj: www.hrdelnipravo.cz)
Pomoc milované
Jan Mydlář se po této zprávě ihned vydal z Prahy Dorotce na pomoc. Do vězení ho nepustili, a tak musel vymyslet jinou variantu. To ještě nevěděl, že bude muset kvůli tomuto odvážnému rozhodnutí obětovat nejenom čest sebe, ale také svojí budoucí rodiny.
Rozhodl se, že se stane katovým pacholkem. Matěha mu to rozmlouval, jenže Jan si to nenechal vymluvit. Nepřesvědčilo ho ani varování, že si už navždy uzavře cestu zpět – už se nikdy nevrátí mezi vážené občany města. Zároveň bude muset nosit černou kápi a vyrovnat se s všeobecným opovržením.
Jan nepovolil. Jeho plán byl jasný, Dorotku je nutné ihned po popravě zachránit.
O rodině Mydlářů byla psána i literární díla
Opovrhovaná, ale skvěle placená práce
Bohužel to nevyšlo tak, jak si plánoval. Při popravě v Chrudimi hodili Dorotku do hluboké jámy, načež ji začali další pacholci zahrabávat těžkou hlínou. Celou situaci zkomplikoval silný déšť, kvůli kterému se hrob změnil na blátivé místo smrti. Dorotka se za chvíli udusila. Ani Janova snaha vyhrabat ji, nepomohla. Stal se pak katovým pacholkem natrvalo.
Zanedlouho povýšil až na hlavního kata. Jednu výhodu to však mělo. Za provedené exekuce dostal velice slušně zaplaceno. Díky tomu se mohl s novou manželkou Alžbětou a rodinou přestěhovat do domu u Svinské brány na Novém Městě pražském. Svému synovi Janu Václavovi pak předal řemeslo. On sám přijal funkci pohodného neboli odklízeče mršin.
Zemřel ve více než 90 letech roku 1664. (Zdroj: www.stoplusjednicka.cz)
