Traduje se, že vztah s Naděždou byl založen na společném úsilí naplnit ideály revoluce a žhavé vášně se v něm nikdy nerozhořely. Jako by Lenin o intimnosti neměl ani zájem a tělem i duší byl zcela připoután k politické agitaci. O to překvapivěji vyznívá nález anglického experta na ruskou historii Roberta Hendersona, jehož zaujala fotografie krásné neznámé dívky pořízená počátkem 20. století v odlehlé části Sibiře. Henderson dohledal dívčinu identitu a našel řadu dopisů, které si vyměnila s Uljanovem.
Nešťastná studentská láska
Jmenovala se Apollinarija Jakubová a Vladimír ji oslovoval "Liročka", což znamená, že ji musel poměrně dobře znát. Podle Hendersona se seznámili už na studiích. Přátelé Liročku popisovali jako mimořádně inteligentní, rozhodnou a pravdomluvnou bytost, ze které vyzařovala "svěží vůně lučních trav". Ve škole zřejmě kolem sebe soustředila početný kroužek obdivovatelů, mezi nimiž nechyběl ani Vladimír Iljič.
Henderson se domnívá, že ho Apollinarija odmítla a navždy mu tím zlomila srdce. Vysvětlovalo by to, proč byl jeho pozdější vztah k manželce Naděždě spíše přátelský než vášnivý. S Liročkou by mu to nicméně stejně moc neklapalo. Byla sice také zapálenou bojovnicí proti carskému režimu, ale revoluci si představovala jinak. Názorově se s Vladimírem časem zcela rozešla.
Stejně jako on ovšem skončila v sibiřském vyhnanství, odkud se jí podařilo utéci. Doputovala až do Londýna, kde ji Lenin později navštívil. Toho času byl už ženatý a Liročka šťastně vdaná. Ze vzájemné korespondence vyplývá, že Naděžda ji nesnášela, ačkoli dříve bývaly blízkými kamarádkami. Není jen jasné, zda za její nevraživostí stály odlišné politické názory, nebo žárlivost.
Vladimír Iljič Lenin a Inessa Armandová
Francouzská milenka povolena
Naděžda si možná byla dobře vědoma, že manželův cit k Liročce nikdy zcela nevyhasl, a přitažlivou ženu považovala za nebezpečnou sokyni. O pár let později přitom Vladimírovi povolila milenku Inessu Armandovou. Křehká Francouzka s pěti dětmi na krku svého manžela využívala spíše jako sponzora svých studijních aktivit a romantiku hledala jinde. Do Lenina se doslova pobláznila a nedala si pokoj, až se nechal svést. Naděžda tehdy zachovala klid a manželovi nabídla rozchod. Lenin to razantně odmítl. Nějakou dobu bydlili v Paříži ve třech. Říká se, že si Naděžda Inessu nakonec oblíbila a dobrovolně jí hlídala děti.
Zvláštní milostnou avantýru nakonec ukončil sám Lenin. S Inessou se rozloučil a soustředil se už jen na revoluci. A Apollinarija Jakubová? Jako by byla vymazána z historie. Podle Hendersona se roku 1908 vrátila do Petrohradu, žádné další údaje o její osobě se ale nezachovaly. Mohla prý zemřít v roce 1913 nebo také až o čtyři roky později. Údaje se historikovi nepodařilo ověřit.
Zdroje: www.theguardian.com, www.novinky.cz, www.stoplusjednicka.cz
