Celý proces námluv se neobešel bez problémů a rozhodně nebyl jednoduchý, zejména pokud šlo o otázky panenství a morálky. V tomto článku se budeme zabývat tím, jak probíhaly námluvy u starých Slovanů a proč bylo panenství tak důležitou otázkou. A právě kolem něj se objevují sporná tvrzení. Zatímco v ostatních kulturách bylo vyžadováno, aby nevěsta byla panna, existují dokumenty, které říkají něco jiného.
Na velmi zajímavý dokument o historii Slovanů ve východní Evropě se podívejte zde:
Zakrvácené prostěradlo? U Slovanů ne
Vzpomeňme například na tzv. vexillum castitatis, tedy zakrvácené prostěradlo či bílé plátno, které mělo po svatební noci ukázat přátelům a rodičům, zda byla nevěsta panna, jak se dodnes děje v některých místech jižní Itálie a v arabském světě. Dosud není známo, že by byla provedena speciální bádání zaměřená na postupující zvyk trestat slovanské nevěsty, které nebyly panny. Například v Rusku, pokud pop nemohl potvrdit panenství, nutil nevěstu, aby nazítří po svatbě třikrát obešla kostel po kolenou.
Arabský myslitel, cestovatel a etnograf al-Mas’údí
Tento cestovatel se zmínil, že „shledá-li slovanský ženich svou nevěstu jako pannu, zapudí ji znechuceně slovy: Kdybys byla stála za něco, byli by tě muži milovali a ty by sis jistě vybrala někoho, kdo by tě zbavil panenství. To zcela odporuje jiným náboženstvím i jiným obdobím, kdy bylo panenství hlavní podmínkou k sňatku.
Jak zachycují i jiné prameny, zdá se, že nevázané sexuální chování začínalo být trestáno až v době pokřesťanštění. Achmed Ibn-Fadlán v 10. století napsal, že ruští kupci i cizí obchodníci na ruském území „souložili bez ostychu veřejně na trzích, před očima jiných“, a zmiňuje i družiny, které pořádaly erotické zábavy.
Před slovanskou svatbou bylo běžné, že manželka panna nebyla. Svou sexuální aktivitu pak obhájila tím, že je jedno, co dělala před svatbou, ale důležité je, co bude dělat teď. Navíc mnohé slovanské rituály nutily dívky k intimnímu styku hned, jak na to byly připravené. Pravdou je, že ty ošklivé zůstávaly pannami nejdéle…
Slované
Slované měli blízko k půdě a přírodě
Slovanská kultura byla velmi spjata s půdou a přírodou. Například se traduje, že slovanské ženy ve dnech slunovratu a rovnodennosti odcházely večer z domu, aby se účastnily svátků spojených s přírodními kulty či se oddávaly rituálům, jež církev považovala za ďábelské. Tyto oslavy se konaly za doprovodu hudby a běžné u nich byly kostýmy a masky. Stejně tak nechyběla medovina, omamné látky a zejména volný sex. Při těchto obřadech docházelo i k hromadným defloracím panen.
Křesťanští kazatelé s těmito rituály nesouhlasili, proto později katolická nebo pravoslavná církev slovanské svátky zakázala, nebo je nahradila těmi s křesťanskou symbolikou.
Naprostá volnost Slovanů
Tradiční slovanská morálka se opírala o naprostou sexuální svobodu v době dospívání za účelem prozkoumání vlastního těla a schopností uspokojit partnera. Mládí bylo také spojováno se sílou a vztahem k přírodě. To vše mělo poté symbolizovat stálý manželský svazek, z něhož vzejde zdravé potomstvo. Až po svatbě se tedy manželský pár začal sexuálně chovat usedleji a méně promiskuitně. Koitus navíc znamenal moment přemožení smrti. Ale ani navzdory zákazům se nepodařilo tradiční slovanskou kulturu potlačit a v určitých údobích a situacích se tolerovala jak polygynie, tak polyandrie.
Pokud se však dva lidé rozhodli vstoupit do manželství, role se obrátily.
Jak vypadaly námluvy
Manželství bylo ve staroslovanské společnosti považováno za zásadní krok v životě mužů i žen. Bylo považováno za základní instituci, která zajišťovala kontinuitu rodové linie, zajišťovala sociální stabilitu a upevňovala vazby mezi komunitami. Manželství bylo rovněž považováno za prostředek zajišťující přežití a prosperitu celé komunity.
Ve staroslovanské společnosti hráli zásadní roli v procesu namlouvání dohazovači. Byli zodpovědní za vyhledávání potenciálních snoubenců a jejich svádění dohromady. Dohazovačky byly obvykle starší ženy, které dobře znaly hodnoty a tradice komunity. Při uzavírání sňatků pečlivě zvažovaly faktory, jako je společenské postavení, rodinné zázemí a osobní kompatibilita.
Proces namlouvání
Proces namlouvání byl u starých Slovanů složitý a mnohostranný proces, který zahrnoval řadu rituálů a tradic. Prvním krokem v procesu námluv bylo obvykle představení potenciálních partnerů dohazovačem. Pokud o sebe obě strany projevily zájem, začalo období námluv, které mohlo trvat i několik měsíců. Během této doby spolu dvojice trávila čas, často v doprovodu garde. Účastnili se společenských akcí a společně se věnovali různým činnostem. Fyzický kontakt byl však přísně omezen a jakákoli sexuální aktivita byla přísně zakázána. Námluvy samotné tedy byly velkým mezníkem u jinak nespoutané slovanské mládeže.
Jak to tedy bylo doopravdy? Přikláníme se k síle tradic, tedy k tomu, že promiskuitní chování obou pohlaví bylo ve slovanské společnosti běžné. Až později začalo být regulováno náboženskými standardy.
Nový kontroverzní dokument, který tvrdí, že Slované nemají kulturu, zhlédněte zde:
