Pokud se naši předkové radami lékařů a moralistů skutečně řídili, mnoho milostných radovánek si ve svém životě neužili. Mladým lidem se doporučovalo, aby do manželství nespěchali a partnera či partnerku si vybírali na základě rozumné úvahy. Ideální věk ženicha a nevěsty se pohyboval okolo 24 let. Zejména v případě ženy se pak předpokládalo, že první milostnou zkušenost získá teprve o svatební noci. Manželovi se však měla oddávat jen zhruba do svých 36 let, protože pak už její tělo začalo stárnout a fyzické spojení mohlo být riskantní pro její zdraví. Teoreticky tak za celý život měla být pohlavně aktivní pouhých 12 let!

Ve čtyřiceti stará

Jak před sto lety napsal doktor Karel Malý ve své příručce Žena, její krása a život pohlavní, ženy po překročení milníku 36 roků se měly hlavně vyvarovat početí dítěte. "Pohlavní ústroje přibývajícím stářím ztrácejí schopnost, aby přizpůsobily se poměrům a podmínkám těhotenství. Starší dívky v sňatek vcházející vydávají z té příčiny zdraví i život svůj ve veliké nebezpečenství," varoval Malý.

(Zdroj: K. Malý: Žena, její krása a život pohlavní, 1912, Rudolf Storch)

Je pravda, že okolo čtyřicítky reprodukční schopnost ženy prudce klesá a během případného těhotenství se mohou vyskytnout problémy, se kterými si na začátku 20. století lékařská věda ještě neuměla poradit. A co víc, jedinou spolehlivou antikoncepcí byla v té době abstinence. Mohla se ale dáma k milostnému životu vrátit po přechodu? S tím nikdo moc nepočítal. Žena od čtyřiceti nahoru byla totiž "stará".

Tento názor ve společnosti přetrvával z viktoriánské éry, která měla o stáří obecně pozoruhodné představy. Angličan George Edward Day (1815-1872) je považován za prvního gerontologa, tedy odborníka specializovaného na zdraví a problémy lidí staršího věku. Ačkoli na jedné straně přišel s pokrokovou myšlenkou, že starým lidem by se mělo dostávat zvláštní péče, hranici stáří u žen nastavil jinak než u mužů. Biologicky byly ženy podle něho ve všech ohledech minimálně pět let napřed. Zatímco pánové vykazovali první známky stárnutí až tak ve 48 letech, ne-li v padesáti, dámy se ocitly za pomyslným zenitem už okolo čtyřicítky.

(Zdroj: https://theconversation.com/the-victorians-believed-that-women-aged-faster-than-men-a-myth-that-persists-today-117217)

Jakékoli vášnivé chvilky byly od tohoto věku považovány za nebezpečné. V největším ohrožení se ocitli starci, kteří si namluvili výrazně mladší ženu. Takovým nemoudrým rozhodnutím si prý koledovali o předčasné úmrtí.

V ohrožení byli i náruživí muži

Zdrženlivost se však doporučovala i párům mladším. Manželům mělo bohatě postačit, když provozovali fyzický styk jednou za měsíc. Bylo to důležité hlavně z hlediska zdraví ženy - její vnitřní orgány tím získaly dostatek času na zotavenou. Muž si pak měl dát pozor, aby se příliš nerozparádil, protože by svým nástrojem mohl manželku vážně poranit. On sám se před aktem neměl oddávat alkoholu, aby nepočal mentálně zaostalé dítě. Nebezpečné byly i milostné hrátky s plným žaludkem, při kterých mužům pro změnu hrozil infarkt. Toto riziko se přirozeně zvyšovalo s věkem. Chtěl-li si muž udržet zdravé srdce po další dlouhá léta, měl ve správný moment s milostnou aktivitou přestat. Ideálně okolo padesátky.

(https://www.express.co.uk/news/history/726813/Unmentionable-the-victorian-ladys-guide-Oneill-2016-book)