Věří v osud
Dnes čtyřiasedmdesátiletá zpěvačka chodila do baletu a chtěla tancovat. Od studia konzervatoře ji prý odradila třídní učitelka, která ji doporučila studovat zdravotní školu, navzdory tomu, že kromě pohybového talentu zdědila i hudební. Její tatínek byl chemik, ale zpíval ve spolku Hlahol, dědeček byl textař. Zpívat se učila na večerní lidové konzervatoři a od šestnácti zpívala na čajích.
Věří prý v osud a ten jí rozdal karty na jaře 1968, když byla ve druhém ročníku zdrávky. Její kamarádky objevily v novinách inzerát na konkurz zpěvačky do připravované hry Večer pro otrlé a přihlásily ji.
Semaforská hvězdička
Drobná a okatá brunetka, která se uměla díky baletu i krásně pohybovat, zaujala, konkurz vyhrála, stala se členkou divadla Semafor a opustila školní lavice. Zažila ještě oblíbené duo Suchý-Šlitr a poté Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna, s nímž nazpívala několik duetů, z nichž připomeňme Gimi det ding.
Na obrázku pro zpestření se skrývá za Grossmanem při svém Gimi det ding
Půvabná hvězdička si získala srdce diváků i posluchačů, ta mužská spíš lámala. Mezi její velké ctitele patřil také Jiří Hrzán, který za ní ve svém stylu lezl přes balkon. Fanoušci, kteří doufali v její přízeň, často v naději postávali u domu, těch se prý bála a vyhýbala se jim. Nezbylo jim nic jiného, než si o ní nechat zdát. Ona své srdce dala jednomu, s nímž je už čtyřicet čtyři let, ač to nebyla láska na první, ale několik pohledů. V tomto případě to byl „osud“ v podobě jeho bratra Jana, známého hudebníka, skladatele a textaře.
Nechtěla, ale šla
Jeho nápad byl předznamenáním jejího dalšího hudebního, ale i osobního života. Pro oživení koncertů svého bratra Petra sháněl vhodný ženský pěvecký protějšek. Jí si vybral nejen proto, že jim ladily hlasy, ale hezky se doplňovali. On byl klidný, ona živá, prostě se k sobě hodili. On už byl hvězda, ona teprve vycházející, ale měla za sebou několik předních umístění ve Zlatém slavíku, cenu publika z Děčínské kotvy a cenu novinářů z polského festivalu v Sopotech. S pláčem se rozloučila s kamarádským prostředím divadla, usměvavými a milými kolegy, nechala se přesvědčit a v roce 1972 se připojila ke skupině svého budoucího muže Apollobeat.
K svým známým písničkám jako Baletka Lenka, Líbej mě víc nebo V Čibu je bál později přidala sólové album krásných balad s názvem Doteky, které pro ni složil Jan, a brzy přibyl první ze společných duetů s Petrem Mně se zdá. On byl v té době ženatý s Pavlínou Filipovskou a otec malých dcer Pavlíny a Johany. Kdy přeskočila jiskra, která zažehla plamen lásky, možná sami nevědí, nicméně byl tak žhavý a jasný, že ho nedokázali utajit. Nebylo to jen pouhé poblouznění, jak se Pavlína domnívala. Mužův úlet přehlížela, ale po šesti letech mu sbalila kufry...
Oni se vzali a v roce 1980 se jim narodila dcera Barbora. Pokud byste snad ještě váhali, kdo je kráska z titulky, přidáme tři z jejích neznámějších hitů: Dobře, že tě mámo mám, Haló, pane hajný či Dej mi lásku.
Na následujícím krátkém videu se můžete podívat na krásné fotky z jejího mládí i současné, a poslechnout si její hlas:
Miluška Voborníková se narodila v Mladé Boleslavi 25. prosince 1949. Ještě pro zajímavost, v 90. letech natočila písničku svého dědy Miloše Veselého Tancovala žížala, kterou zařadila do svého programu Abeceda Milušky Voborníkové, se kterým vystupovala po republice. Letos byla se svým celoživotním partnerem Petrem Spáleným hostem retro okénka na hudebním festivalu Rock for People v Hradci Králové.
Miluška Voborníková nestárne
Zdroje: www.blesk.cz, zeny.iprima.cz, www.kafe.cz, www.lifee.cz
