Bizarní lebka podobná mimozemšťanovi objevená v Koreji: Vědci mají vysvětlení

V Koreji objevili archeologové v jedné z ženských hrobek velmi zvláštní podlouhlou lebku. Její tvar byl odlišný od všech obvyklých nálezů, a navíc se ukázalo, že lebka patřící příslušníkovi starověké korejské kultury Silla vznikla přirozeně. Nebyla tedy změrně zploštělá jakýmikoli praktikami lebeční deformace, jež byly ve své době v různých kulturách praktikovány.

Po prvotním prozkoumání lebky došli archeologové k závěru, že tvar lebky vznikl přirozeně. Aby byla tato odchylka definitivně potvrzena, musel by se provést další výzkum.

https://id.pinterest.com/pin/331577591326891882/

Rekonstrukce fragmentů lebky

Město Kjongdžu, poblíž něhož byla hrobka odhalena, bylo kdysi historickým hlavním městem království Silla, jež vládlo většině Korejského poloostrova téměř 1 000 let od roku 57 př. n. l. do roku 935 n. l.

Ukázalo se, že ostatky patří zhruba třicetileté ženě. Byly uloženy uvnitř tradiční dřevěné rakve mokgwakmyo. I když ženina kostra byla poměrně dobře zachovalá, lebka byla ve rozpadlá na fragmenty. Bylo tedy potřeba ji složit dohromady. Tohoto pracného úkolu se ujal tým výzkumníků. V té době ještě netušili, že až ji složí, uvidí to, co ještě neviděli.

Teorie vysvětlující dlouhou lebku

Když totiž vědci lebku kompletně sestavili, zjistili, že je abnormálně dlouhá. Přitom šířka lebky byla asi o 75 procent kratší než její délka.

Vědci se tehdy domnívali, že se jednalo o vědomý proces, protože některé z těchto metod byly v minulosti běžné. Nakonec se ale tato verze nepotvrdila, a naopak se došlo ke konsensu, že lebka byla dlouhá přirozeně, bez vnějšího zásahu.

Pro existenci přirozeně se vyskytujících prodloužených lebek bylo předloženo několik vysvětlení. Může se jednat o choroby, jako Sensenbrennerův syndrom, Crouzonův syndrom, Sotosův syndrom nebo Marfanův syndrom. Objevila se však, jak to tak už bývá, i daleko radikálnější vysvětlení – například možnost mimozemského zásahu,

Na dokument o dlouholebosti se podívejte zde:

Deformace lebky vyloučena

Nejstarší příklady lebeční deformace sahají až do neolitu před přibližně 10 000 lety a tato praxe existovala u mnoha kultur po celém světě, včetně království Gaya, které sousedilo s korejským Gyeongju.

Vědecký tým se tedy jal zkoumat možnosti záměrného zploštění hlavy. Při tak zvané vědomé deformaci lebky je lebka stlačena mezi dvě dřevěná prkna nebo pevně svázána látkou, a to již v době dětství jedince.

Spoluautor studie, antropolog Eun Jin Woo ze Soulské národní univerzity, pak uvedl, že záměrně prodloužené hlavy mají obvykle plošší kosti v přední části lebky. I proto byla nakonec lebeční deformace v tomto případě vyloučena.

"Dlouhá a úzká lebka a užší tvar obličeje jedince by měly být považovány za idiosynkratickou charakteristiku lebky a nikoliv za typický rys východních Asiatů obecně nebo Korejců zvláště," uvedli autoři studie.

Brien Foerster, autor a odborník na prodloužené lebky, v tomto případě zjistil, že zatímco většina lebek vykazuje jasné známky záměrné deformace, existuje určité procento lebek, které jsou anatomicky odlišné a které nelze vysvětlit praktikami zplošťování hlavy.

Jedním z těchto případů je i lebka nalezená v Koreji.

Zdroje:

www.ancient-origins.net, ufosightingshotspot.blogspot.com, archaeologynewsnetwork.blogspot.com