Rudé peklo: Kde se nacházelo a jak fungovalo nejstrašnější vězení v Česku

Podnik Preciozav Jablonném v Podještědí, mnohem později

Podnik Preciozav Jablonném v Podještědí, mnohem později

Foto: Juandev – Vlastní dílo / Creative Commons, CC BY 3.0, https://creativecommons.org/licenses/by/3.0/

O komunistických kriminálech se vědělo. Nejhorší byly ty, kde byli vězněni političtí vězni, spolu s vrahy a nejhoršími násilníky. Ne všechny věznice ale byly v drobnohledu médií. Některé, a zrovna ty nejhorší, byly v utajení a nemluvilo se o nich. K těm nejhorším patřily Minkovice u Liberce, přezdívané „rudé peklo“. Zpočátku šlo o zcela "tajný lágr".

Československé komunistické věznice rozdělovaly do tří skupin, podle toho, jací vězni do nich byli zařazováni. V první nápravné skupině panovaly nejmírnější podmínky a pouze lehká ostraha, naopak nejtěžší a nejpřísnější skupina byla „trojka“, kam patřili vrazi, násilníci a na doživotní odsouzení vězni.

Známé byly věznice jako Mírov, Valdice nebo Bory, méně známé pak Minkovice u Liberce, kde byla postavena továrna koncernového podniku Preciosa.

Kniha o Minkovicích, která vyšla na západě, udělala komunistům celosvětovou ostudu. Režim musel být zmírněn a v roce 1990 bylo vězení uzavřeno. Na svědectví se podívejte zde:

Zdroj: Youtube
 

Pekelná práce lidi likvidovala

Věznice Minkovice v Šimonovicích-Minkovicích u Liberce vznikla na základě tajného rozkazu tehdejšího ministra vnitra ČSR Rudolfa Baráka z 1. 3. 1958 jako represivní zařízení komunistického režimu se zásadním vymezením. Kromě vězňů druhé nápravné skupiny zde byli primárně umisťováni právě političtí vězni, jimž Preciosa poskytovala práci v závodě přímo v objektu věznice. Do Minkovic byli kromě kriminálních recidivistů přednostně umísťováni vězni, kteří byli odsouzeni za tzv. politické paragrafy, zejména za pobuřování, podvracení a rozvracení republiky, další trestné činy proti republice a státům socialistické soustavy atd., ale i za tzv. "zástupné" trestné činy s politickým podtextem, což byl obvyklý "styl" české justice.

Areál společnosti Preciosa v Liberci - Minkovicích na leteckém snímkuAreál společnosti Preciosa v Liberci - Minkovicích na leteckém snímkuZdroj: Profimedia

Právě v továrně Precioza se vyráběla slavná jablonecká bižuterie… V továrně se prováděla válcová technologie, tedy broušení a leštění skleněných ověsů na lustry, rovinné broušení skleněné bižuterie - šatonů, korálků do náhrdelníků a umělých perel, a leštily se zde také měděné a mosazné trubky na lustry a ploškovala skleněná bižuterie. Práce byla strašlivá, podmínky opravdu otřesné a pracovní tempo zběsilé. Vězni odtud odcházeli jako naprosté trosky.

Exponát z Muzea Komunismu v Praze

Jak vypadaly výslechy STB: Nejhroznější metody měla dvojice Grebeníček - Vyšenko

Pracovní proces

Vězni byli pouze po krátkém týdenním výcviku posláni do pracovního procesu, v němž museli plnit normu. Ta byla ale pro vězně dvojnásobná, takže nebylo možné úkol splnit. Pracovalo se šest dní v týdnu, každý den deset hodin. S přípravou a nástupy to dohromady činilo 12 hodin. Vězni museli pracovat na špatných strojích a na pokraji vyhladovění. Nejhorší práce byla na brusírně. Ti, kdo zde pracovali, se po čase potýkali s neskutečnou bolestí zad, protože měli v jedné ruce brusku a v druhé hadici s vodou, obojí s nimi škubalo a házelo, že bolest se nedala vydržet. Při tzv. hadích tancích muži brečeli únavou a bolestí a snažili se doslova vychytat pozici, ve které by je záda nebolela.

Zejména nováčkové nemohli vyžadovanému tempu stačit, takže vyráběli zmetky, za což byla potrestána celá skupina. A nováček byl potrestán spoluvězni – šikana tedy také naznala hranic. Bachaři samozřejmě tento druh násilí tolerovali.

 Politický vězeň, ilustrační fotoPolitický vězeň, ilustrační fotoZdroj: Autor: Socialtruant / Shutterstock

Nesnesitelné podmínky vězňů

Hygiena na pracovišti byla katastrofální, stejně jako ochranné pomůcky. Ty prakticky neexistovaly, což u této práce znamená hazard se životem. Vězni kromě respiračních problémů trpěli ekzémy a vyrážkami a šíření kožních nemocí podporoval nedostatek vitamínů a živin a celková podvýživa, stejně tak nedostatek mýdla. Vězni se ani neměli kde omýt nebo kam pověsit montérky – a k tomu v létě dosahovala teplota v mačkárně korálků až 50 stupňů, a naopak v zimě zde byl mráz.

Vězni nedostávali dostatečně najíst, a když už, jídlo bylo nekvalitní - nahnilá zelenina, zatuchlá mouka a zkažené maso. TI, kdo splnili normu, dostávali stravenky – ti nejlepší za ně mohli dostat 10 deka sádla nebo levného salámu, nebo půl veky a dvě vajíčka.

Zdravotní péče byla likvidační a vězni pracovali často se zápalem plic, chřipkou a vysokými horečkami, do nemocnice byli převezeni jen ti, kdo umírali. Nebyly zde obvazy ani léky, o vitamínech samozřejmě ani nemluvě. A obdobně vypadaly i cely – na 30 m2 přebývalo 16 lidí na osmi kavalcích.

Václav a Olga Havlovi - bok po boku v dobrém i zlém

Jaký byl vztah Olgy a Václava Havlových?

Bití a teror

Vězni byli běžně biti, a to dokonce pravidelně. Jedli ze země, protože jen tam bylo místo – vězeň musel omáčku bez masa a dva brambory vylít na zem a tam to následně sníst. Kdo to odmítl, byl zmlácen do bezvědomí. Každou druhou noc obcházela cely samovazby dvojice bachařů, kteří zmlátili každého vězně v cele. Sebevraždy se děly poměrně často, a na samotku, neboli „do díry“ se vězeň mohl dostat za cokoliv. Bachaři byli vyhlášení a obávaní.

 Josef VondruškaJosef VondruškaZdroj: David Sedlecký / Creative Commons, CC BY 3.0, https://creativecommons.org/licenses/by/3.0/

Kdo přežil rudé peklo

V Minkovicích například přežili rudé peklo i někteří známí disidenti, jako polistopadový ministr životního prostředí Ivan Dejmal, aktivista a šéf Pravého bloku Petr Cibulka, který se zde zbláznil, Pavel Wonka, který zde držel hladovku a následně zemřel na plicní a srdeční embolii ve vazební věznici v Hradci Králové, nebo disident a signatář Charty 77 Jiří Wolf, kterému zachránilo život jen to, že byl „za trest“ převelen do Valdic. Byli zde vězněni i

Jiří Gruntorád, Jiří Chum, Jiří Kubík, Bohumil Míla Petrovský a další.

Na svědectví vězňů se podívejte na videu:

Zdroj: Youtube
 

Odhaduje se, že v komunistických vězeních po roce 1968 bylo zabito, zemřelo vyčerpáním, na nemoc či na pracovišti, nebo tam spáchalo sebevraždu celkem 4 500 lidí. Neskutečbým paradoxem je, že ve volbách v roce 2005 byl do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky za Liberecký kraj zvolen Josef Vondruška, člen KSČM a v letech 1972-1990 brutální „vychovatel“ (bachař vyššího stupně) z Minkovic. Ve funkci poslance parlamentu byl do roku 2010, ale v 70. a 80. letech patřil k nejbrutálnějším "bachařům" v Minkovicích.

 

Zdroje:

www.kriminal-minkovice.wbs.czwww.pametnaroda.czcs.wikipedia.org

Akční letáky