Profesor Ian Stevenson (1918 – 2007) byl uznávaným psychiatrem, který se během své praxe utvrdil v názoru, že některé fobie, mimořádné schopnosti nebo i psychosomatické nemoci nemohou být podmíněny jen genetikou a vlivem prostředí. Věřil, že lidskou psychiku ovlivňuje ještě třetí faktor - předchozí život. Během 40 let vyhledal a vyvzpovídal tři tisíce dětí z celého světa, které se rozvzpomněly na své minulé životy.

Mezi mnoha jinými zmapoval například případ malé dívenky ze Srí Lanky. Její matka před ní jednou pronesla název města Kataragama, ve kterém dívka nikdy nebyla. Ihned ale matce pověděla, že se v tomto městě utopila poté, co ji duševně zaostalý bratr strčil do řeky. Tvrdila také, že měla plešatého otce jménem Herath, který prodával květiny, a bydleli v domě hned vedle hinduistického chrámu, kde lidé rozbíjeli kokosové ořechy. Ian Stevenson její výpověď ověřil a zjistil, že v Kataragamě u chrámu skutečně bydlela rodina, jejíž dvouletá dcera se utopila v řece, když si hrála s mentálně postiženým bratrem. Její otec opravdu prodával květiny, ale nebyl plešatý a nejmenoval se Herath - toto jméno patřilo jeho synovci. Až na tyto detaily měla dívka ve všem pravdu, včetně popisu místního náboženského rituálu rozbíjení kokosů.

Ian Stevenson si při svém výzkumu povšiml, že děti si na minulé životy dokážou vzpomenout nejčastěji ve věku dvou až čtyř let, přičemž okolo sedmého roku tyto vzpomínky zcela mizí. Jejich duše se přitom nestěhuje nijak daleko od předchozího bydliště, zřídka překročí geografické hranice původní země.

Podobnému výzkumu se věnuje také dětský psychiatr Jim B. Tucker, který se na rozdíl od Stevensona zaměřil výhradně na děti ze Spojených států. "Pokud je realita složena jen z materiálních částic, pak nevím, jak máme tyto případy přijmout a uvěřit jim. Ale myslím, že máme dobré důvody považovat vědomí za samostatnou entitu, která je od fyzického světa oddělena," prohlásil Jim Tucker v rozhovoru pro americký rozhlas. Odkázal přitom na otce kvantové teorie Maxe Plancka. Ten považoval vědomí za nehmotný základ, z něhož je odvozeno vše hmotné. "To by znamenalo, že vědomí by mohlo existovat nezávisle na mozku i poté, co mozek a tělo odumřou," dodal Tucker.

Stejnou myšlenku rozvíjí také britský profesor matematiky při univerzitě v Oxfordu Sir Roger Penrose spolu s americkým anesteziologem Stuartem Hameroffem. Lidské vědomí je podle nich tvořeno kvantovou informací, která po smrti nezaniká, jen mění svůj stav a putuje dále do vesmíru.

Teorii o informaci jako základu bytí detailně rozpracoval už americký fyzik John Archibald Wheeler (1911 – 2008), který se za druhé světové války podílel na vývoji jaderných reaktorů a později zavedl do fyziky pojem "černá díra". O reinkarnaci jako takové nikdy přímo nehovořil, nehmotnou informaci však považoval za výchozí bod, jemuž dodá hmotnou podobu až vnější pozorovatel. Velmi zjednodušeně řečeno, J.A. Wheeler nevěřil, že je svět utvářen čistě materiální hmotou. Na sklonku života prohlásil: "Jsem si jistý, že jednoho dne uvidíme princip existence v celé jeho jednoduchosti a kráse, až si řekneme: jak jsme jen mohli být po celou dobu tak hloupí, že jsme to neviděli?"