CT sken objevil v soše Buddhy mumii mnicha. V tělní dutině měl záhadný vzkaz

Socha, ve které byla objevena mumie mnicha

Socha, ve které byla objevena mumie mnicha

Foto: Profimedia.CZ

V roce 2015 vystavilo muzeum v nizozemském Assenu čínskou sochu sedícího Buddhy, zapůjčenou soukromým majitelem. Na první pohled na ní nebylo nic zvláštního. Vědci ale věděli, že se v jejím nitru skrývá něco záhadného - již na konci milénia si toho všiml restaurátor při opravě drobné prasklinky. Po skončení expozice proto socha putovala pod CT skenner. A odborníci oněmněli úžasem - dutinu artefaktu vyplňovala lidská mumie.

Patřila mnichovi, který žil zhruba před 1000 lety a nejspíš byl vzýván jako ztělesněný Buddha. "Domníváme se, že prvních sto let byla jeho mumie vystavena v některém z čínských buddhistických chrámů a do sochy byla vsazena až v průběhu 14. století," uvedl nizozemský archeolog Vincent van Vilsteren.

Bohužel není známo, z kterého místa v Číně artefakt pochází, a nikdo ani neví, kdy a jak se dostal do Evropy. O místě původu by měly něco napovědět teprve testy DNA.

Pinterest

Mumifikoval se sám

Objev prastaré mumie v soše je sám o sobě naprosto jedinečný. Vědce však čekal ještě jeden šok: mumifikovanému tělu chyběly vnitřní orgány a místo nich v tělní dutině spatřili útržky papíru popsané čínskými znaky. Na dalších zápiscích mnich přímo seděl. Ze zlomků textu, které se daly s pomocí skenu rozluštit, odborníci vydedukovali ohromující zjištění: mnichem v soše byl zřejmě mistr Liu Quan z čínské meditační školy a mumifikoval se už za svého života.

Jezero Winnipesaukee je nejvěší vodní plochou státu New Hempshire.

Kopáči našli starověké kamenné vejce. Tvář na něm je obrovskou záhadou

Co nám dnes připadá naprosto drastické, považovali buddhističtí mniši v minulosti za úctyhodný krok k vysokému stupni osvícení. Cílem bylo zemřít ve stavu, kdy se už v těle nenachází žádný tuk ani tekutina, které by po smrti způsobily rozklad tkání a hnilobu. Tělo tak mohlo být zachováno navěky a zajistit mumifikovanému "věčný život" v meditaci.

Příprava na takovou podivnou smrt trvala šest let a vyžadovala přísné odříkání. Prvních 1000 dnů se mnich živil jen ořechy, semínky a bobulemi, přičemž musel intenzivně cvičit, aby se zbavil veškerého tělesného tuku. V příštích 1000 dnech už jedl pouze stromovou kůru a kořínky. Ke konci tohoto období začal popíjet jedovatý čaj, který jeho organismus odvodnil a "zakonzervoval" - jed usazený v těle odpuzoval bakterie a červy, a bránil tedy posmrtnému rozkladu.

Více fotografií z výzkumu si můžete prohlédnout ve videu:

Zdroj: Youtube

Čekání na smrt se zvonkem v ruce

Po dovršení této náročné přípravy se mnich nechal zavřít do stísněné hrobky, kde zaujal pozici v lotosovém sedu a doslova čekal na smrt - samozřejmě za intenzivní meditace. Každý den zazvonil na zvonek, aby dal ostatním mnichům znamení, že ještě žije. Teprve v den, kdy se už zvonek neozval, byla hrobka vzduchotěsně uzavřena a čekalo se finálních 1000 dní, než se opět otevřela. Pokud mniši po této době našli tělo v hrobce rozložené, důstojně ho pohřbili. Jestliže se ale mumifikace zdařila, vystavili ho v chrámu a uctívali jako Buddhu.

Mistr Liu Quan, jehož posledním místem odpočinku se stala oslnivá socha, byl tedy jedním z těchto Buddhů, kteří v touze po dosažení nejvyššího statutu strávili poslední léta života v nevýslovném dobrovolném utrpení. Určitě si přitom nepředstavoval, že jeho ostatky budou za tisíc let zkoumány v evropském muzeu. Snad se tím ale při svém osvícení nenechá příliš vyvést z míry.

Zdroje: https://www.usatoday.com/, https://edition.cnn.com/, https://www.nbcnews.com/