culturacolectiva.com, www.grunge.com
Proč však lidé ve starověku neviděli modrou barvu? Pravdou je, že takto obecně se to říci nedá. Lidé ve středověku znali a používali modrou barvu, jak dokazují mnohé rukopisy, malby a textilie z tohoto období. Existují však tvrzení, že starověké jazyky neměly pro modrou barvu specifické slovo, a proto nebyla tak rozšířená a používaná jako jiné barvy. Tato teorie je však stále předmětem diskuse mezi historiky a lingvisty. Kdo za touto teorií stojí?
Podívejte se na video s téměř sedmi miliony zhlédnutí:
Lidé žili v černobílém světě
Za tímto názorem stojí William Ewart Gladstone. Tento muž, který působil ve funkci britského premiéra, byl velkým milovníkem Homéra a jeho dílo četl znovu a znovu. Díky tomu si všiml, že v jeho dílech, jinak velmi barvitých, chybí modrá. Podle jeho teorie pak v antice modrá barva v podstatě neexistovala.
Vědci postupně jeho stanovisko podpořili názorem, že modrá je vymyšlená nutnost, která sama o sobě neexistuje. Čím více se ale společnosti vyvíjejí a technologicky zdokonalují, rozvíjí se i jejich škála názvů barev. Národy a kultury vyspělé pak pracují i s jemnými nuancemi jednotlivých odstínů barev a spolu s dostupností nových pigmentů přichází dle nich i potřeba vytříbenější terminologie. Vypadá to pak, že Řekové žili v jakémsi černobílém světě. Kromě černé a bílé znali i několik odstínů červené, žluté a zelené.
Právě Homér, dle Gladstona, měl popisy velmi barvité, ale modrá v nich zcela chyběla. I jeho obloha byla „bronzově zbarvená".
Modrá v dalších kulturách
Ač by se mohlo zdát, že se tato anomálie týká jen řecké literatury, není tomu tak. Když se vědci pokoušeli tuto teorii ověřit, nebo vyvrátit, všimli si toho, že pro modrou nemá termín daleko více kultur. Například německý filozof Lazar Geiger zjistil, že ani v Koránu, čínských příbězích, severských ságách a indických védách se modrá nevyskytuje. Ani pro ni neexistuje žádné slovo.
Do finále pak tyto teorie dovedl ředitel Centra pro poznávání, výpočetní techniku a kulturu (CCCC) Londýnské univerzity, Jules Davidoff. Ten přišel s překvapivou teorií, že modrou barvu není třeba vůbec pojmenovávat. Svou teorii se snažil doložit na namibijském kmeni. Ani ten totiž nezná slovo pro modrou barvu, zatímco například pro různé odstíny zelené používá slov hned několik. Možná i proto, že ani v přírodě se tolik modré barvy přirozeně nevyskytuje.
Experiment v praxi
Na závěr snad už jen zmiňme, jak zajímavě se Jules Davidoff rozhodl svou teorii dokázat. Využil svou dceru, které vyprávěl o různých barvách v přírodě, neopomněl ani modrou. Hovořil jasně o barvách a zvířatech a květech, ale jediné, co opomenul, je, že obloha je modrá. Když pak po své dceři chtěl, aby mu řekla, jakou barvu má obloha, Alma neznala odpověď, proto zvolila slovo „bílá“. Až když později slovo „modrý“ uslyšela, přiřadila si ho k obloze. A zřejmě tak je to i s vnímáním modré barvy ve středověku. Přestože ji lidé viděli, nedokázali ji pojmenovat. Toto slovo v jejich slovníku chybělo.
Modrá se tedy v našich myslích jako slovo objevila teprve nedávno. Ale Řekové rozhodně nebyli barvoslepí.
A jak vidíte modrou vy? Nebo jak byste ji popsali, aniž byste znali význam slova „modrý“.
