Než se ponoříme na dno…
Než se s výzkumnou expedicí spustíme na dno jednoho z nejznámějších „mořských ok“, pár slov úvodem. Leží v Karibském moři v korálovém útesu u pobřeží středoamerického státu Belize. Jméno Velká modrá díra, jak zní její alternativní název, jí dal na konci 80. let minulého století britský potápěč Ned Middleton. Znali ji však celá staletí místní rybáři, popsali ji i španělští dobyvatelé. O její slávu a první průzkum se v roce 1971 zasloužil francouzský oceánograf, ochránce přírody a fotograf Jacques Cousteau.
Na rozdíl od jiných modrých děr, ta u Belize má téměř dokonalý kruhový tvar, její průměr je 380 metrů, dno leží v hloubce 125 metrů pod mořskou hladinou. A právě to se vydal zmapovat tým badatelů.
Badatelé se v ponorce společnosti Aquatica Submarines spustili na dno Velké modré díry
Pestré a živé, temné a tiché
S cílem vytvořit 3D mapy se na průzkum mořského dna Belizské modré díry na konci roku 2018 v ponorce společnosti Aquatica Submarines vypravil tým, který vedla Erika Bergmanová, badatelka National Geographic. Na její palubě byli Mark Atherton, odborník na sonary, Fabien Cousteau, vnuk Jacquese, a miliardář Richard Branson, který celý projekt financoval.
Na počátku ponoru se badatalům naskytnul fascinující pohled na život korálového útesu, ryby, želvy, žraloky
Stejně jako potápěčům se i výzkumníkům na počátku ponoru naskytnul fascinující pohled na život korálového útesu, ryby, želvy, útesové žraloky…Jakmile se však blížili hloubce 90 metrů, život se začal vytrácet… Bergmannová vysvětluje: „Mrtví živočichové, kteří během let klesli na dno, se začali rozkládat a tento proces postupně spotřeboval veškerý kyslík. V hloubce 90 metrů se vytvořila silná vrstva toxického sirovodíku, pod kterou už žádný není. A kde není kyslík, není život. Cokoli tam teď spadne, udusí se.“ A tak je na dně už jen ticho a temno…
V hloubce 90 metrů se vytvořila silná vrstva toxického sirovodíku
Smutný hřbitov
Navzdory temné vodě sonary s vysokým rozlišením odhalily nálezy, kvůli kterým se účastníci expedice na dno nespustili. Mezi mušlemi, lasturami, pozůstatky krabů a dalších živočichů našli staré vědecké vybavení, dokonce kameru GoPro se zachovalými záběry, a další stopy po potápěčích, kteří se z této pasti snažili uniknout. „Byly tam..., no i takové zvláštní. Zkřížené kruhy kolem středu jakési díry. Není ale vůbec jasné, jak vznikly, co nebo kdo je vytvořil,“ svěřila se Bergmannová. Čekal je však i hrůzný nález…
„… a tam jsme objevili místo odpočinku dvou potápěčů. Dali jsme se vší úctou o našem nálezu vědět úřadům v Belize…“ Nakonec dospěly k závěru, že se žádné kroky k jejich vyzvednutí podnikat nebudou. Vždyť je dole tma, ticho, a tak vlastně odpočívají v pokoji. Kolik lidí v Belizské modré díře přišlo o život, či leží na jejím dně se neví, ale předpokládá se, že těla těchto potápěčů patří dvěma ze tří, kteří se v ní ztratili při jednom z posledních výzkumů.
Do modré díry vás vezme následující video:
Němí svědci, mořská monstra
Mapování mořského dna prosvítil i jasný paprsek. Tým zaznamenal i několik zajímavých skutečností, které jim poskytují pohled do historie Země. Na dně objevili obrovské krápníky, které svědčí o tom, že to kdysi byla suchá vápencová jeskyně, jíž ztrop se zřítil a vzniknul závrt. Zaplavila ho voda, když na konci poslední doby ledové roztály ledovce a stouply hladiny moří. Vědci u jejího dna také objevili vchod do další obrovské jeskyně, a dle Bergmannové „… může být celý útes protkaný jeskyněmi, jichž stropy se – zatím – nezřítily, ale ze kterých můžou vzniknout další mořské díry.“
A ještě jedna malá záhada. Krápníky nejsou svislé, jak by měly být, ale naklánějí se v úhlu 12ti stupňů. Proč? Vědci to zatím přisuzují miliony let starému pohybu tektonických desek…
A jelikož velkou zásluhu na této podmořské expedici má pan Branson, mělo by tu zaznít i jeho slovo. Expedici popsal jako jednu z nejnaléhavějších připomínek nebezpečí klimatických změn, jaké kdy viděl. „Modrá díra je součástí složitého systému jeskyní, které se kdysi vytvořily na souši. Je důkazem, jak rychle a katastrofálně mohou stoupat hladiny oceánů,“ uvedl k expedici. „Skutečnými monstry, kterým oceán čelí, nejsou jen změny klimatu – ale plasty. Bohužel jsme na dně díry viděli plastové lahve, které jsou skutečnou pohromou oceánu. Všichni se musíme začít vyhýbat plastům na jedno použití...“
Zdroje: earthlymission.com, chabilmarvillas.com, www.newsweek.com, nypost.com
