Důvod byl jasný. Mongolové uctívali vodu v takové míře, že ji nesměli jakýmkoli způsobem znečistit. Znamenalo to, že se téměř neumývali. Jakákoliv touha po koupeli byla navíc znemožněná pravidly, které nařídil sám Čingischán.
Když si chtěli Mongolové opláchnout vlasy, obličej nebo ruce, museli si dát pozor, aby se voda nevrátila zpět do oběhu. „Postavili se do nepropustné kádě a ústa si naplnili vodou. Tu plivali do dlaní. Tak si namočili tělo,” napsal si do poznámek františkánský misionář William z Rubrucku, jenž během 50. let 13. století cestoval Mongolskou říší. „Zbylou tekutinu pak vypili.”
Hygiena starých Mongolů
V případě, že by se nádoba převrhla nebo by se stalo, že by se někdo vymočil do řeky či potoka, podle Chánových nařízení čekala provinilce poprava. S krutým trestem mohl počítat také každý, kdo to tzv. nevydržel a zašel si „na malou” v okolí obydlí.
Zakázáno bylo i praní prádla. „Věřili, že by tím vyvolali bouřku a hřmění, což symbolizovalo božský hněv,” píše William z Rubrucku. Kdo by byl při této činnosti přistižený, ten měl být zbičovaný.
Většina lidí však na očistu oděvu ani nepomyslela. Nebylo to praktické. Jejich cílem bylo naopak svršky co nejvíce napustit tukem. Mastný film fungoval jako účinná impregnace, která chránila před deštěm a prudkým větrem.
Stepní špindírové
Lázeň starých Mongolů byla založena na jiném živlu. Spoléhali se na oheň a dým. „Když mnich přijel ve 40. letech 13. století na dvůr Kyuk Khan, musel projít mezi dvěma ohništi, aby se dezinfikoval,” popisuje františkánský mnich.
I přesto, že se stepní nomádi téměř nekoupali, natírali se tukem a pravděpodobně páchli na sto honů, chápali, že například rozkládající se mrtvoly vyvolávají nemoci a zkažené zvířecí maso by se konzumovat nemělo. Jak ale ukazuje nová studie, nejslavnějšímu dobyvateli historie se ignorování standardních hygienických postupů nevyplatilo, pětašedesátiletý Čingischán pravděpodobně zemřel na dýmějový mor.
Zdroje: www.ranker.com, www.thevintagenews.com
