Zdroj: Profimedia.cz
Potápěči objevili u Sicílie zázrak. 10 000 let starý černý záhadný předmět možná přepíše dějiny
Vědci si dlouho mysleli, že lovci a sběrači byli chrochtající primitivové, kteří pobíhali od planiny k planině a maximálně tak dokázali vybudovat jednoduchou chýši. Objev megalitu v Sicilském průlivu ale dokazuje, že opak je pravdou. Naši předci byli vynalézaví a neobyčejně zruční.
www.livescience.com, www.archaeology.org
Během poslední doby ledové byla Evropa o 40 % větší, než je nyní. Jak ledovce tály, hladina moří se postupně zvedala. Vedlo to k zatopení pobřeží, hlavně v nížinách a mělkých šelfech, jako je například Sicilský průliv.
Pod jeho hladinou se do dnešní doby nachází souostroví, které se v roce 2015 rozhodli prozkoumat izraelští oceánografové. V oblasti Pantelleria Vecchia objevili nejen kus pevniny, ale také obrovský kámen.
Monolit ze Sicílie
Balvan má délku 12 metrů a váží asi 15 tun. Zdobí ho tři otvory s podobnými průměry. „Díry byly první nápovědou, že monolit opracovala lidská ruka,” říká Emanuele Lodolo, výzkumný pracovník z Národního institutu oceánografie a experimentální geofyziky v Itálii. „Druhou byl druh horniny, z níž je tvořen. Ta se v okolí nenachází.”
Podporuje to myšlenku, že megalit byl k pobřeží nějakým způsobem dopraven, upraven a poté vztyčen. Vyžadovalo to plán a technické dovednosti. A jak ukazuje hladina, muselo se to stát před tím, než souostroví zmizelo pod vodou, tedy asi před 9500 lety.
„Musíme opustit přesvědčení, že naši druhohorní předci postrádali znalosti a nástroje, jak pracovat s kamenem nebo využívat mořské zdroje,” vysvětluje Lodolo. „Proto je monolit tak významným objevem.”
Kámen světla
Odborníci ale stále netuší, jakou měl vysoký balvan funkci. Padl však návrh, že do otvorů mohly být vloženy pochodně. Mohl tak sloužit jako primitivnější maják.
„Megalit Pantelleria Vecchia Bank ukazuje, že bychom se při výzkumu kořenů civilizace měli zaměřit i na mělké vodní oblasti, které před tisíci lety byly na souši. Možná najdeme další podobné artefakty,” říká Emanuele Lodolo.
