Kdybychom se podívali do našich dějin, zřejmě bychom mohli těmto kolosům přezdívat Blaničtí rytíři Sardinie. Objevili je dva farmáři Sisinnio Poddi a Battista Meli, kteří si tehdy pronajali pozemek na výsev, který pak museli pluhem obdělat. Při této práci naráželi na spoustu drobných kamínků, což nebylo nic neobvyklého. I na tomto pozemku pracovali, jak byli zvyklí, a kamínky a kousky úlomků odkládali stranou, aniž by za nimi samozřejmě hledali jakoukoli archeologickou hodnotu.
Na video o nálezu se podívejte zde:
Hodnota zde ale byla. A obrovská!
Jak se ale později ukázalo, drobné kamínky na tomto pozemku měly skutečně nedozírnou cenu a staly se jedním z nejpozoruhodnějších objevů, které byly udělány kdekoli na italské půdě ve 20. století. Podle některých archeologů se jedná dokonce o nejneobvyklejší nález 20. století v oboru umění.
Farmáři prostě kamínky dávali stranou, až v jednom okamžiku si vlastník pozemku Giovanni Corrias všiml, že mezi kameny, které ležely stranou, leží fragment obří hlavy. Vykopávky později odhalily 30 obřích kamenných soch, vysokých asi dva metry. Protože majitel pozemku věděl, že kameny z farmaření si většinou místní rozeberou jako stavební materiál, neváhal a zavolal archeology. Tušil, že se u něj na pozemku nalezly zbytky starobylých soch. A ne ledajakých – obrovských!
Zachránění strážci?
Od roku 1979, kdy začaly probíhat hlavní výkopové práce, bylo již vyzvednuto zhruba 5000 nejrůznějších pískovcových úlomků – včetně 15 hlav a 22 torz. Podle odborníků pocházejí z celkem 44 soch. Už teď je ale jasné, že všechny se rozhodně nepovede dát dohromady. Poskládat jednotlivé části dohromady bylo navíc velmi náročné.
Spousta úlomků byla rozebrána, takže do dnešního dne je obnoveno asi 25 z nich. Teprve nedávno byly vyčleněny finanční prostředky na nelehký úkol rekonstrukce soch, mezi nimiž jsou i vyobrazení nuraghe, věží-pevností, podle nichž je pojmenována nuragská civilizace, která na Sardinii vzkvétala po dvě tisíciletí až do druhého století našeho letopočtu.
Rekonstrukce byla dokončena v roce 2011 a trvala čtyři roky. Vědci pečlivě očistili kusy a znovu sestavili bojovníky pomocí podpěr namísto lepení kousků a moderní omítky a kamene, aby vypadali jako v době, kdy byli noví.
"Nevíme, kolik soch bylo celkem. Nevíme ani, zda byly původně rozmístěny v řadách, nebo snad ve čtvercích," uvedl Alessandro Usai, kurátor stálé expozice v Národním archeologickém muzeu v Cagliari.
Na video se podívejte zde:
Co to je za sochy?
Obři z Monte Prama se stali jedním z nejneuvěřitelnějších a největších archeologických objevů, a to nejen na tak starobylém ostrově, jako je Sicílie. Její hranice daleko překročili. Přestože byli zavoláni archeologové, nebyl proveden žádný důkladnější výzkum a sochy zůstaly uloženy ve sklepě muzea v Cagliari, ve vlhkém a tmavém prostředí. A to záměrně, pro jejich ochranu.
Po dlouhých 32 letech se k nim odborníci nakonec vrátili a konečně se jim dostalo zasloužené pozornosti. Ukázalo se, že monumenty, zatím ve fragmentech, jsou 2 700 let staří starověcí bojovníci. Někteří je dokonce označují za „pravěké kybernetické bojovníky“. Kolosy Nuragové vytesali převážně z jednoho kusu kamene, a to včetně výzbroje.
Záhadné starověké sochy nemají běžnou figurální stavbu. Nepodobají se lidem, ale vyznačují naprosto nadpozemskýma očima. Jejich oči tvoří dva dokonale soustředné kruhy, a kromě toho mají ještě velmi malá, téměř neviditelná ústa. I proto dal obrům z Monte Prama archeolog Giovanni Lilliu jméno "Kolossoi" - byli objeveni na pohřebišti, takže podle jedné z teorií kamenní bojovníci střežili hroby. Každá socha měří od dvou do dvou a půl metru na výšku.
Tajemní obránci hrobů
Ač jedna teorie zařazuje sochy coby ochránce hrobů, objevily se i domněnky, že sochy patřily k dosud neobjevenému nedalekému chrámu. „Je to jeden z nejpozoruhodnějších objevů, které byly udělány kdekoli na italské půdě ve 20. století,“ prohlašuje britský archeolog David Ridgway.
Jedná se o jedinou skupinu vytesaných válečníků v životní velikosti, která kdy byla v Evropě nalezena. V některých ohledech navíc postavy připomínají slavné čínské terakotové bojovníky. Od těch se ale liší vzhledem i materiálem, protože ve srovnání s terakotovými bojovníky jsou sardinští obři z Monte Prama o 500 let starší a jsou vyrobeni z kamene, nikoli z keramiky.
Po rekonstrukci soch je dnes na jihu Sardínie vystaveno mnoho těchto obrů, mezi nimiž jsou celkem tři různé typy bojovníků: 16 "boxerů" se štíty nad hlavou, šest lučištníků a šest dalších bojovníků vybavených luky, štíty, meči, hrudní zbrojí a rohatými přilbami. Z úlomků bylo po náročné rekonstrukci také znovu sestaveno 13 modelů nuraghe, mohutných kuželovitých kamenných hradů postavených nuragskou kulturou.
Navíc je každá expozice doplněna i trojrozměrnou digitální přehlídkou, která obě expozice vzájemně doplňuje. Lidé si tak mohou sami dotvořit příběh, který by ony kolosy vyprávěly, kdyby mohly promluvit.
A legenda?
Za sochami je navíc i legenda. Traduje se, že pokud by byla Sardinie někdy napadena, sochy oživnou. Bojovníci se zbaví kamenného brnění, pod nímž je skryta bronzová zbroj, a začnou na nájezdníky svrhávat ze svahů kameny. Ostrov je tak chráněn posvátnou armádou složenou z obřích válečníků, lučištníků a zápasníků, kterým v realisticky vyvedené výzbroji nechybí dvourohé přilby, meče, brnění a samozřejmě velké štíty, nesené nad hlavou.
Sochy byly nalezeny nad pohřebištěm místní šlechty. Proto si archeologové myslí, že mohly fungovat jako strážci těl mužů a žen, pobitých Mořskými národy. Nebo jde o sochy vybudované na oslavu zesnulé aristokratické elity, která slouží jako vzor tehdejší společnosti a jejích idealizovaných hrdinských válečníků.
Přesto jejich skutečný smysl dodnes nevíme.
Zdroje:
www.ancient-origins.net, www.ancientpages.com, www.extrastory.cz
