S nápadem rozšířit v nepřátelské armádě nákazu moru přišel zřejmě už v 7. století př. n. l. egyptský král Taharka, jenž tehdy podpořil Židy v boji proti Asyřanům dobývajícím Jeruzalém. Ačkoli byli okupanti v drtivé přesile, jejich řady začaly náhle řídnout, jako by je stihl boží trest. Podle dějepisce Hérodota Taharka nechal mezi Asyřany vypustit myši, které nejenže vojáky nakazily morem, ale ještě jim k tomu i rozkousaly výstroj.
Ve středověku se věřilo, že se smrtelné nemoci přenášejí zapáchajícím, zkaženým vzduchem. Pokud se tehdejší vojevůdci rozhodli zaútočit na nepřítele biologickou zbraní, muselo jít o něco hodně smrdutého. Přes hradby obléhaných měst se házela těla mrtvých zvířat, exkrementy z žump i mrtvoly lidí, kteří podlehli dýmějovému moru.
Právě díky tomuto netradičnímu postupu vyhnali roku 1347 Mongolové s Tatary janovské obchodníky ze strategického města Kaffa na severním břehu Černého moře. Po několikaletém neúspěšném obléhání rozkázal chán Džanibeg katapultovat do Kaffy těla obětí moru. Janované nestíhali mrtvoly odklízet, rozkládající se tkáně otrávily vodu a nemoc se rychle šířila městem. Historikové se domnívají, že to byli právě prchající obyvatelé Kaffy, kdo mor zavlekl do Itálie a záhy způsobil smrtící epidemii po celé Evropě.
V roce 1422 se stal terčem útoku "biologických zbraní" i český hrad Karlštejn, který byl tehdy v držení přívrženců Zikmunda. Husitské vojsko pražanů nejprve vyplenilo podhradí a na samotný hrad poté katapultovalo kromě 9 tisíc balvanů také přes 1800 sudů s fekáliemi dovezenými z pražských žump. Přes hradby se házely i zdechliny a zkažené maso. Přes všudypřítomný odporný puch posádka hradu nátlaku odolala a ještě před zimou došlo ke smíření obou stran.
