Jaký byl průběh onemocnění morem? Z lidí se stávaly živoucí mrtvoly.

Mor se v průřezu dějin stal tématem mnoha uměleckých děl

Mor se v průřezu dějin stal tématem mnoha uměleckých děl

Foto: profimedia.cz

Používání názvu mor má daleko širší uplatnění, jelikož se vžilo obecně pro veškeré infekční nemoci, které způsobovaly smrtící epidemii. Morem byla nazývána "černá smrt", jež v polovině 14. století postihla Eurasii a za 6 let vyhubila nejméně třetinu evropské populace. Skutečný mor je však odborně onemocnění bakterií Yersinia pestis, která je přenášena ze zvířete na člověka a způsobuje rychlou a bolestivou smrt.  

Morová loterie

Tyčinková bakterie Yersinia pestis, vypadající jako spínací špendlík, dokáže člověka napadnout ve dvou formách a vyvolat tři druhy moru. U bubonické formy, jež způsobuje dýmějový mor, je bakterie přenášena blechami, které se nakazily z krve infikovaných hlodavců, kteří jsou pouhými nositeli choroby.

U septického moru se bakterie pohybuje v krvi a může tak napadnout i jiné orgány, například mozek nebo slezinu.

Plicní mor je přenášen kapénkovou infekcí z člověka na člověka a je to nejnebezpečnější forma moru pro lidskou populaci.

Bakterie Yersinia pestis, která způsobuje mor, je přenášena ze zvířete na člověkaZdroj: shutterstock.com

Odporné bulky

"…Oběti umíraly téměř ihned. Otékaly pod pažemi a ve slabinách a padaly k zemi mrtvy během řeči. Otec opouštěl dítě, žena muže, jeden bratr druhého; neboť tato nemoc, zdálo se, zachvacovala dechem a pohledem. A tak umírali…" Píše Agnolo di Tura, autor Sienské kroniky. (Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mor) A měl pravdu.

Dýmějový nebo bubonický mor, přenášený na lidi blechami, způsoboval asi nejnechutnější pohled na člověka. Po kousnutí infikovanou blechou docházelo ke zhnědnutí kousance. Bakterie se rychle množila uvnitř lymfatických uzlin, kde se účinně bránila zničení buňkami imunitního systému.

Po dvou až šesti dnech, což byla inkubační doba, došlo k prudkému zvýšení teploty, třesavce, bolesti kloubů a unavě. V tříslech a podpaží se objevily nadýmající se měchýřky hnisu, které prohnisaly skrz kůži. Poškozená tedy byla nejen kůže, ale praskly i uzliny. Rány byly stále otevřené, přetrvávaly jako vředy a způsobily otravu krve. Během toho však také probíhala plícní forma, která zapříčinila těžký zápal plic. Než obět zemřela, mohla tak nakazit dalšího člověka. (Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%BDm%C4%9Bjov%C3%BD_mor)

Smrtící sraženiny

U septického moru se bakterie dostala do oběhového systému a pohybovala se krví. Difúzní infekce způsobovala imunitní obranu organismu, která ale vedla k tvorbě četných krevních sraženin v cévách, které proudily do orgánů. Způsobovaly krvácení a nekrózu neboli zčernání a odumření kůží a tkání. Sepse způsobovala smrt až ve 22 % případů. (Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Septick%C3%BD_mor)

Epidemie moru v roce 1348 zpustošila například italskou Florencii.Zdroj: Wikimedia Commons, By https://wellcomeimages.org/indexplus/obf_dotyk-640e2/78/a40362372a6f19abb7497801

Vražedné kýchnutí

Nejnebezpečnější forma moru, která se již přenášela z člověka na člověka, je plicní, neboli pneumonický mor. Když člověk vdechl aerosol z nakaženého morem (odtud plyne pojmenování "morový dech"), plíce byly prvním místem infekce. Po odeznění inkubační doby docházelo k nastoupení kašle, horečky, bolesti hrudníku, obtížnému dýchání a celkovému úbytku sil. Infekci od této doby již nic nezastavilo. Bakterie se rychle množila a způsobovala, podle některých zdrojů, 100 % smrtnost.(Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Plicn%C3%AD_mor)

Oběti moru svážené na kárách do masových hrobů.

Černá smrt doby kamenné. Za úpadkem neolitické Evropy mohla být epidemie moru

Neskutečná bolest

Ani ten nejhrůznější horor asi nedokáže přesně ukázat, jak vypadaly ulice měst zasažené morem. Mor také totiž způsoboval to, že lidé nemohli usnout a toulali se po nočních ulicích nebo naopak byli v deliriu. Krvácení do zažívacího traktu se projevovalo zvracením natrávené krve vypadající jako kávová sedlina. Krev vytékala také z konečníku a způsobovala dehtovitě černou a odporně zapáchající stolici.

V důsledku krevních sraženin docházelo k odumření konečků prstů, ušních lalůčků nebo nosu. Až vybudování kanalizace v 18. století a snížení výskytu krys u lidských obydlí přispělo k zamezení opětovného návratu moru. Zničení morového onemocnění v civilizovaných zemích také pomohlo očkování, které se podává osobám se zvýšeným rizikem nákazy. (Zdroj: https://nemoci.vitalion.cz/mor/)

Akční letáky