Skoro by se zdálo, že kriminální příběhy z doby první republiky musely být idealizované. Spisovatel Jiří Marek však při sepisování předlohy vycházel z dobových soudniček, a filmoví tvůrci se při vykreslení charakteru Vacátka dokonce inspirovali skutečným policejním radou. Jmenoval se Josef Vaňásek a pražskou mordpartu vedl od roku 1925 až do své smrti v roce 1938.

Podle vzpomínek svého vnuka byl Vaňásek neúnavným workholikem, který se osobně účastnil každého vyšetřování, pražské podsvětí znal jako své boty a kartotéku recidivistů si vedl i v domácím archivu. Více času než v kanceláři trávil v terénu; v galerce už měl své spojky a informátory, a sám zde platil za známou tvář.

Respekt si Josef Vaňásek získal nejen v Praze, ale i mezi svými kolegy v zahraničí. "Na mezinárodním poli byly přijaty jeho systémy evidence fluktuujících živlů, tzn. kriminálních světoběžníků,” napsal o něm novinář František Gel.

Pražská mordparta se pod vedením Vaňáska chlubila neobvykle vysokým procentem vyřešených případů. Jen jeden vážný zločin zůstal tenkrát neobjasněn: byla jím vražda mladé prostitutky Otýlie Vranské, jejíž tělo vrah rozporcoval a zabalil do dvou kufrů. Ty potom odeslal ze dvou různých pražských nádraží na Slovensko. Nikdy nevyřešený případ vrtá odborníkům v hlavách dodnes.

Vaňásek zemřel na sepsi v únoru roku 1938 ve věku 60 let. Díky tomu už nezažil nacistickou okupaci ani nástup komunistického režimu, s nimiž končily staré zvyky a mravy. Jeden z jeho podřízených, inspektor Petr Salač, se za války připojil k odboji, skončil v koncentračním táboře a zemřel při pochodu smrti do Sachsenhausenu. Další dva inspektoři z Vaňáskova týmu válku sice přežili, práci u policie ale pověsili na hřebík po převratu v roce 1948.